Zlo je věčné a číhá na svou příležitost

1. 11. 2023

Lenka Krejzová

V devadesátých letech minulého století – bezmála před třiceti lety – jsem v Izraeli vedla hovory s bratry Fischlovými.

Starší z nich, Viktor – básník, spisovatel a jeden z prvních izraelských diplomatů – se díval na svět očima plnýma naděje. Ani na vteřinu nezaváhal s odpovědí na otázku: Co se stane s názorem na vyhlazení šesti miliónů Židů, až odejdou pamětníci? – „Věřím, že jde o zážitek historicky tak důležitý, že bude žít dál. Možná ne tak silně jako dnes, ale určitě ho nelze jen tak vymazat.“

Zato druhý z bratrů, Pavel Fischl – herec, režisér a psychoterapeut, který prošel peklem Osvětimi –, se k životu stavěl mnohem skeptičtěji. Když zvažoval, jaké jméno zvolí pro svého prvorozeného syna, neponechal nic náhodě.

„V mém rodném listě je napsáno Pavel Gabriel Fischl. Když jsem začal po válce v Praze psát básničky a hrát divadlo u E. F. Buriana, tak jsem zapomněl na toho Fischla a byl jsem Pavel Gabriel, což je už méně židovské. Můj syn se jmenuje Michael Filip Dagan. Proč? Bude-li někdy Dagan znít příliš hebrejsky nebo židovsky, no tak ať se jmenuje jenom Michael Filip v Americe nebo Michel Filip ve Francii, a ať zapomene na to židovské příjmení, které mu všude jinde – kromě Izraele – může vadit.“

Tehdy se mi jeho opatrnost zdála poněkud nadsazená, ale chápala jsem, že ji vyvolaly děsivé útrapy během holocaustu. Dnes, po událostech 7. října v Izraeli, a šokujících reakcích ve světě, v nichž není vůle odsoudit bezprecedentní barbarství, se tato obezřetnost znovu jeví namístě.

Antisemitismus se skryl za antisionismus. A Židé už zase jsou trnem v oku.

Zlo je věčné a číhá na svou příležitost. „Záleží jen na nás, aby tak monumentální příležitost nedostalo,“ říká v rozhovoru pro náš časopis politolog Alexander Tomský / Pověz to svému synovi. Už za týden 8. 11. 2023.

Sdílejte