Smrt ho zastihla v tvůrčím rozkvětu pár týdnů před dokončením nové expozice skla, jíž se jako autor věnoval několik let a v níž se otisklo nejen jeho vidění světa, ale i dlouholetá akviziční činnost a odborná práce kurátora. Práce, která přinesla Východočeskému muzeu v Pardubicích renomé a svébytnou, ve světovém měřítku jedinečnou kolekci ateliérové sklářské tvorby a designu. V muzeu pracoval od roku 1989 a vedle skla a designu se věnoval dalším uměleckým a umělecko-průmyslovým sbírkám. Kolekce zhodnotil v řadě výstav, jejichž výpověď byla vždy úžasným exkurzem do hloubky tématu v kontextu a souvislostech, přičemž vždy s notnou dávkou jemného a rafinovaného humoru. Vše co dělal, mělo váhu a veliký přesah, neb Ivo nebyl jen muzejník, ale především umělec a mezinárodně uznávaný grafik srdcem srostlý s Pardubicemi a regionem.
Absolvoval pardubické gymnázium a následně Pedagogickou fakultu v Hradci Králové, kde si vybral obor výtvarná výchova a český jazyk. Pak se věnoval pedagogické činnosti, byť krátce, ale ovlivnil řadu lidí, kteří se dnes věnují výtvarnému umění. Pracoval ve Východočeské galerii v Pardubicích, aby svůj život posléze spojil s Východočeským muzeem. Vedle toho se rozvíjel jako umělec a grafik. Stal se členem Sdružení českých umělců grafiků Hollar, umělecké skupiny Rubikon a Akademie designu České republiky. Získal řadu ocenění za techniku vícebarevného linorytu. Vystavoval doma i v zahraničí.
V roce 2002 dokončil ve Východočeském muzeu v Pardubicích stálou expozici skla, kterou v roce 2017 začal přepracovávat v novém kontextu do nových prostor. Byť vše skvěle připravil, otevření nové expozice se již nedočkal.
Tomáš Libánek
ředitel Východočeského muzea v Pardubicích