ROKYTNICE V ORLICKÝCH HORÁCH: Nevyužitý zámek, který je v majetku Strojíren Rokytnice, beznadějně chátrá. Přitom město bylo vyhlášeno městskou památkovou zónou už v roce 2003. Na zámku je mimo jiné cenný tzv. Anenský sál, původně nazývaný Ahnensaal, tedy sál předků, z přelomu 17. a 18. století s elipsovitým tvarem a zajímavou konstrukcí stropu s antickými a starozákonní výjevy.
Starosta Rokytnice Petr Hudousek říká: „K žádnému posunu nedošlo, jeho majitel ing. František Pácal, držitel rozhodujícího balíku akcií Strojíren Rokytnice, jednal s městem o podmínkách, za nichž by zámek městu prodal. Cena 10 milionů korun však byla pro naše město příliš vysoká, nepřijatelná a neadekvátní. Jsme ochotni s projektem pomoci v případě, že cena bude odpovídat stavu této památky s tím, že bychom mohli nalézt partnera, který by byl dostatečně finančně silný, aby došlo k využití tohoto zámku pro multifunkční centrum. Tedy mělo by se tam pak provázet, mohly by se tam pořádat různé akce, určitě by se dal využít i pro obřadní síň i k umístění muzejních expozic. K tomu gastronomický servis. Zámek je v rekonstrukci, část plastik v Anenském sále je sejmutá a uložená a majitel ani nežádal o peníze na dokončení. Mělo by se začít od střechy a statického zabezpečení. Město jeho akce odmítá zařazovat do Programu regenerace památkové zóny, protože jsme zjistili, že zámek ani není pojištěn proti sdruženému živlu. To považujeme za minimální povinnost majitele, aby tyto věci zajistil. Máme určité podmínky, z kterých nehodláme ustoupit. Zámek se tak pomalu, ale jistě stává ostudou rokytnického náměstí.“
A manažerka Euroregion Glacensis Markéta Nyčová dodává: „Je smutné, že kulturní dědictví Rokytnice je v rukou cizích, a ne města či kohokoliv jiného, kdo by se postaral o to, aby objekt zámku byl využit. Mám k Rokytnici, jejímu zámku a konkrétně Anenskému sálu velmi silné citové vazby. V mém dětství byl zámek aktivně využíván a v Anenském sále se konalo mnoho kulturních akcí…“
Rokytnický zámek je čtyřkřídlá jednopatrová renesanční budova, postavená v letech 1548 – 53, v níž 
koncem 17. století byly provedeny některé barokizující úpravy a roku 1680 přistavěna kaple. Pravděpodobně vodní tvrz na místě dnešního zámku postavili Lickové z Rýzmburka, do renesanční podoby ho pak přestavěli Mauschwitzové a r. 1627 ho i s panstvím prodali pobělohorské šlechtě Nosticům. Ti však koncem 20. let 20. století zbankrotovali a zámek přešel do rukou jejich největšího věřitele – Říšské banky, která jim půjčovala na stavby budov převážně v Německu. Ta jej vlastnila do roku 1945, kdy byl zámek na základě Benešových dekretů znárodněn.
V letech 1919 – 1938 zde sídlila také česká obecná a měšťanská škola, po 2. světové válce sloužil zámek pro výrobní účely (brašnářství) a v 50. letech se zde usadil státní statek. V letech 1966 – 1993 jej vystřídalo školicí středisko ČSD, spravované prostřednictvím MTH Praha.
Josef Krám
