Význam industriálního dědictví

Jistě znáte tu proměnu, kdy se vám nějaká věc zdá ošklivá a po nějakém čase zkrásní, i když je otlučená, zašpiněná, zkrátka na vyhození. A což teprve, když ji nějaké šikovné ruce uvedou do stavu její největší slávy. Podobně je tomu s industriálními stavbami, jenže jejich renovace je náročná. Pro uchování starých movitých věcí naše společnost pochopení našla. Je  v nich určitý finanční potenciál, a tak existuje mnoho firem i jednotliců, kteří zachraňují zaprášené „harampádí“ z půd.

Staré zdevastované továrny, cihelny, pivovary, doly a třeba nádraží většina lidé vnímá jako šeredné barabizny a často jim jsou na obtíž. Hlodal na nich zub času nejen posledních dvacet let a některé se dostaly do technického stavu, který v podstatě znamenal tečku za jejich životností.  Řadu z nich ale vlastníci zlikvidovali zbytečně jen proto, že nevěděli, co s nimi, a rekonstrukce si vyžadovala vysoké náklady. Bohužel s objekty zmizela i vnitřní zařízení, přitom některá ještě plně funkční.

Určitým handicapem je také skutečnost, že k technickým stavbám často přináleží velké cenné pozemky. Zbořit a začít stavět na „zelené louce“ je lákavé a jednodušší, než si namáhat hlavu s využitím těchto budov, a pod taktovkou památkářů je citlivě rekonstruovat. Ovšem tam, kde se to povedlo, se „ošklivá káčátka“ proměnila v  krásné bytelné stavby, které znovu zdobí své okolí a uchovávají  génius loci dané lokality.

Technickým  památkám je věnován mnohovrstevný projekt s názvem Industriální podzim, který připravil Národní památkový ústav. Běží od září do prosince 2009 a zahrnuje celou řadu akcí, výstav, performancí, přednášek, exkurzí i jednorázových prohlídek mnohdy nepřístupných objektů industriálního dědictví téměř ve všech regionech Čeké republiky.

My jsme v té souvislosti položili několik otázek Ing. arch. Evě Dvořákové z oddělení specializací ústředního pracoviště:

Jaká jsou kritéria k prohlášení technických staveb a jejich zařízení za kulturní památku?

Za kulturní památku se objekt, areál nebo movitá věc prohlašuje podle zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči v souladu s pozdějšími předpisy. Kritéria pro oblast technického dědictví vyplývají z obecné definice: Technickou památkou rozumíme hmotné pozůstatky dokládající vývoj vědy, výroby a techniky ve všech historických, kulturních, ekonomických a společenských souvislostech.

Kritérií je celá řada, zvlášť s přihlédnutím k různorodosti a mnohovrstevnatosti technického dědictví. Může to být stáří objektu (nejstarší románský most), historický kontext v souvislosti s výrobní činností v dané oblasti (hornické památky na Ostravsku a Kladensku). Může to být unikátnost objektu (příklad Bobrovna – stavba určená k umělému chovu bobrů, je na našem území jediná). Nebo také typovost – dochováno máme  např. několik desítek těžních věží stejného typu (k prohlášení za KP je pak třeba vybrat  např. jen 3 z nich). Urbanistické souvislosti – pivovarské objekty vtiskly ráz nejen podhradí (např.  Křivoklátu), ale staly se součástí obrazu města (Plzně).

U vodohospodářských památek související kritéria s tvorbou krajiny (rybnikářské dědictví na Třeboňsku). Ale může to být i kritérium týkající se místní tradiční výroby (kovárny na vesnici, drobné dílny, hamry). Kritérium technologické – navazující výrobní tok (těžba uhlí, zpracování koksu a finální výroba železa – příklad areál národní kulturní památky – důl Hlubina, koksárna a vysoké pece Vítkovických železáren v Ostravě.

Existuje v současnosti dotační program cílený na industriální stavby nebo jiný motivační nástroj k jejich uchování?

Existují dotační programy MK ČR, a to Program záchrany architektonického dědictví, Program regenerace měst, ty najdete na stránkách MK ČR, také na obnovu technického dědictví se dají získat granty, které vypisují krajské úřady, MMR nebo i města sama.Tyto programy mají určitá kritéria většinou vázaná na zřízení například obecně prospěšných zařízení. O tom, že by existoval program, který by byl věnován přímo na záchranu technického dědictví, nevím.

Je povědomost o tom, kolik hodnotných staveb zaniklo, kolik objektů je hodno záchrany, případně je známo, kolik by bylo potřeba peněz?

V tomto případě bych Vás odkázala na hlavní výstavu Bienále Industriální stopy, „Co jsme si zbořili“, kde je uvedeno 130 jen těch nejhodnotnějších staveb zbouraných za deset let. (Pozn. redakce: Více o 5. mezinárodním bienále IDUSTRIÁLNÍ STOPY 2009 najdete zde.)

Výzkumné centrum průmyslového dědictví při ČVUT (hlavní pořadatel bienále) má zřízen Registr průmyslového dědictví (tj. chráněných i nechráněných objektů), který je průběžně doplňován. Dnes čítá na 12 000 objektů nebo areálů, ale není zdaleka ukončen.

Náš ústav se  prostřednictvím Výzkumného záměru MK ČR snaží již několik let mapovat také dochované pozůstatky výroby – název je Výzkumný záměr Ministerstva kultury ČR ODBORNÉ POZNÁVÁNÍ, VĚDECKÉ HODNOCENÍ, DOKUMENTOVÁNÍ A EVIDENCE KULTURNÍHO DĚDICTVÍ 19. A 20. STOLETÍ  – ÚZEMNÍ A PLOŠNÝ VÝZKUM INDUSTRIÁLNÍHO DĚDICTVÍ, výzkumný úkol č. 401, který řeší tento problém v několika rovinách: zahrnuje systematický plošný, oborový, mezioborový a srovnávací výzkum průmyslového dědictví České republiky.

Výzkum byl zahájem v roce 2005, skončí v roce 2011. Na jeho zpracování se podílí početný tým řešitelů, tvořený především pracovníky jednotlivých pracovišť Národního památkového ústavu, v případě oborových a mezioborových také odborníky technických a regionálních muzeí, vysokých škol a specialisty z jednotlivých průmyslových odvětví. Páteří výzkumu je plošný průzkum mapující postupně území republiky. Je rozdělen do několika stupňů – od shromáždění informací, archivní a terénní průzkumy až po jejich vyhodnocení a zpracování návrhů na prohlášení za kulturní památky pro vybrané objekty a technická zařízení. Oporou plošného výzkumu je výzkum oborový, zpracovávající klíčová průmyslová odvětví a vybrané, pro vývoj oboru důležité, areály.

Další rovinu představují mezioborové výzkumy zabývající se reflexí života, atmosféry pracovního prostředí a sociálních problémů v umění. Srovnávací dokumentace se zaměřuje na vyhodnocení v širším kontextu, na získávání praktických zkušeností z obnovy památek a animace průmyslového dědictví. Spolupráce se zahraničními odborníky je nezbytná pro dokumentaci a hodnocení významu průmyslového dědictví příhraničních oblastí, systémových vazeb nebo liniových staveb.

Můžete, prosím, uvést příklady záchrany některých objektů a jejich využití?

Příklady zahrnují jak chráněné, tak nechráněné objekty. Mezi klasické patří např. zřízení muzeí, Hornické muzeum v Příbrami, Hornický skanzen ve Vinařicích apod., ale také jsou využité například pro galerijní účely (Schiele v Českém Krumlově) nebo teď čerstvě v rámci bienále Industriálního podzimu pořádáme odborný seminář související se záchranou a novým využitím textilní továrny v Bílém Potoce na Frýdlantsku. Vznikla také turistická trasa po pozůstatcích hutě Koněv na Kladně.

Participují na programu aktivně obce?

Pokud máte na mysli ochranu či záchranu, odpověď je velmi jednoduchá: jak kde.

Dobrým příkladem může být např. Kladno, které už před časem vydalo průvodce po technických památkách českého středozápadu, má ve městě vyznačené technické objekty, tzv. Industriální cestu, i když některé z nich nejsou chráněny jako kulturní památky.

Nebo například město Česká Kamenice, které hodlá zřídit dům seniorů v bývalé textilce. No a pak jsou ty obce, které to nezajímá a technické dědictví je jim na obtíž.

Velká potíž u nás spočívá také v tom, že u velkých areálů se nedopátráte, kdo je vlastní – privatizací mnohdy vznikl naprosto nepřehledný systém vlastníků, či bankovních zástav, že i kdyby nějaká obec chtěla areál koupit a využít, narazí na tuto bariéru.

Program Industriální podzim potrvá od září do prosince, a to je poměrně krátká doba, existuje nějaká vize, jak pokračovat v osvětě?

Náš ústav úzce spolupracuje s Výzkumným centrem průmyslového dědictví při ČVUT a také s Kolegiem pro technické památky ČKAIT a ČSSI. Díky tomu jsou od roku 2000 každý sudý rok konány odborné konference a každý lichý bienále. Dále se prostřednictvím odborného tisku snažíme upozorňovat na význam technického dědictví.

Díky za informace

Ludmila Kučerová