Vysvětlující text faráře Petra Přádky

Jako farář farnosti Velehrad, člen Tovaryšstva Ježíšova a Matice Velehradské se cítím oprávněn vyslovit se k některým nepravdám v článku uvedeným. Pan profesor znal možná dobře situaci na Velehradě do roku 1989, ohledně současného stavu se však v mnohém silně mýlí. Důkazem je třeba toto jeho vyjádření: Vlastníkem baziliky a přilehlého kláštera je Arcibiskupství olomoucké. Od roku 1890 (18. prosince) má bývalý velehradský klášter, kostel a farnost ve správě řád Tovaryšstva Ježíšova (jezuité). V roce 1990 bylo toto pověření prodlouženo na dalších sto let a řád – tedy správně jezuitská kolej, která sídlí na Velehradě, která je právnickou osobou – má právní subjektivitu ke všem stavebním, finančním, správním a dalším úkonům. Pravda je tato: Vlastníkem baziliky není AO, ale farnost Velehrad. Velehradský klášter nespravuje Tovaryšstvo, ale arcibiskupství (v současné době budovu užívá arcibiskupské gymnázium s názvem Stojanovo gymnázium Velehrad). Další údaje o stoletém pověření a jezuitské koleji jsou zcela liché. Žádná jezuitská kolej neexistuje a tedy nemůže být ani právnickou osobou – stačí se podívat na rejstřík právnických osob. Jezuité na Velehradě nevlastní vůbec nic, nemají tady žádný majetek. Je jim však otcem arcibiskupem svěřena péče o toto poutní místo a farnost. Z této pozice pak jezuita k tomu určený nese zodpovědnost za stavební, finanční a právní úkony – jako farář farnosti. Pan profesor žije v hlubokém omylu. Dá se opravdu říci, že je nejrenomovanějším znalcem reálií na Velehradě?! Na každé přihlášce do Matice Velehradské se zájemce o členství dočte, proč toto sdružení vzniklo a co je jeho cílem: sdružuje občany, kteří chtějí „uchovat křesťanský ráz Velehradu, který charakterizuje úcta k sv. Cyrilu a Metodějovi, zachovávat toto významné poutní místo pro další generace a spolupracovat na jeho dotváření v evropské duchovní centrum.“ Proto „spolupracuje s duchovní správou Řím. kat. farnosti Velehrad …“ (plný text viz www.maticevelehradska.cz). Matice, jak z textu vyplývá, nedělá na Velehradě vlastní „nepřehlednou politiku“, jak píše pan profesor, nýbrž podpírá dílo, které na Velehradě tvoří farnost a arcibiskupství. Matice Velehradská nevznikla z podnětu jezuitů, ale z podnětu arcibiskupa olomouckého, který je jejím protektorem a podporovatelem a z iniciativy lidí, kteří chtějí Velehradu pomáhat. Je na jezuitech zcela nezávislá (má vlastní řídící výbor), je společností otevřenou a každý se do ní může přihlásit sám. Útok v této věci na jezuity nemá žádné racionální opodstatnění a je zcela iracionální. Vypovídá více o stavu pisatele, než o realitě. Co se týká vzniku Matice, nejedná se o znovuobnovení toho, co zde bylo. Jde o zcela nové uskupení, které, bylo potvrzené Ministerstvem vnitra ČR 29.11.2006 a které, jak je řečeno ve Stanovách, pouze ideově navazuje na úsilí minulých sdružení. Velmi nevkusné a urážející je vyjádření pana profesora ohledně restitucí a P. J. Hladiše. Podsouvat jezuitům zištné úmysly při vznášení restitučních nároků jménem farnosti, kterou spravovali, je nehorázné nactiutrhání a důrazně je odmítáme. Útok na P. Hladiše považujme za silně neomalený; zpochybňování jeho profesionálních a lidských vlastností za urážlivé.

S pozdravem P. Petr Přádka SJ farář

Redakční poznámka:

Autorka článku Mgr. Mária Uhrinová se při přípravě článku o Velehradě obracela  na řadu subjektů a osob s cílem zjistit pravý stav věci.  Pan farář Přádka  byl první, na koho směřovala svoje dotazy. Ten však ani na opakované maily pí Uhrinové nereagoval. Na otázky, které jsem mu mailovou poštou poslala 9. 4. 2008 já, neodpověděl rovněž. Takže z našeho pohledu některé podstatné aspekty, jako je záměr vybudovat důstojný  poutní  areál a případné čerpání  veřejných prostředků za tímto účelem, prosba o stanovisko  k údajně havarijnímu stavu velehradského podzemí,  dotaz na dotace z tzv. Norských fondů a další  zůstaly ze strany nejkompetentnější osoby, tedy pana faráře Přádky, nezodpovězeny.

Ludmila Kučerová