<p>KOSTOMLATY: Vyvrcholením připomínek 100. výročí narození Bohumila Hrabala se stala o první prosincové sobotě vzpomínková akce na železniční zastávce Kostomlaty nedaleko Nymburka. Připravil ji Jan Řehounek, znalec osobnosti B. Hrabala, zakladatel Klubu čtenářů B. H., ale sám také autor, vydavatel a především občan města Nymburka, kde se podle Hrabala zastavil čas.</p> <p>Jubilant v Kostomlatech působil v druhé polovině 2. světové války v roli výpravčího a sepisoval knihu Ostře sledované vlaky. Tentokráte byly do Kostomlat sezvány osobnosti Středočeského kraje včetně hejtmana, za České dráhy a Správu železniční dopravní cesty se dostavil Karel Otava. Nechyběla knihovnice obce Kostomlaty Lenka Michálková. Vzpomínková akce se stala pro přítomné nevšedním zážitkem také proto, že akce skončila mimořádným zastavením rychlíku R 949 Bohumil Hrabal, kterým mohli odjet nejen do Nymburka herci a hosté nevšední události. </p> <p> Červený motoráček z nymburského hlavního nádraží sotva pojal nával slavnostně naladěných cestujících, mezi nimiž byly osoby v dobovém oblečení, zřejmě nejen pamětník, ale třeba také pracovník někdejší modré armády s kleštěmi na procvakávání už zapomenutých jízdenek vytištěných na tvrdých papírových kartičkách. (Kleště tehdy sloužily také k otvírání zamčených dveří nejen při vstupu do uzavíratelných částí vagonů.) </p> <p> Kostomlatský peron byl zaplněn stánky s občerstvením, kapelou s nezbytným vozembouchem, herci z nymburského divadelního spolku Hálek, v dobových uniformách pak třeba četník s puškou a nasazeným bodákem, nádražní přednosta s personálem včetně párkra, ale také mladík v letním vojenském stejnokroji německé armády s nepostradatelnou černou helmou. Pohybovaly se tady postavy civilních detektivů v pumpkách, tedy kalhotách ukončených pod koleny, v dlouhém zimním kabátě, na hlavě s kloboukem a služebně pátravým pohledem. Bylo slyšet i němčinu.</p> <p> Do kostomlatské výdejny jízdenek byla poskládána tehdejší robustní spojovací technika, stůl přednosty se štosem bílých a modrých papírů s povídáním o akci a s úryvkem z Hrabala, ale také s příležitostnými razítky. Ty se mohly otisknout na siluetu zadní části telegrafistky osobně … ehm … místo výpravčího Hubičky. Nechybělo ani místo doličné, tedy kanape. A venku čekala na odhalení zastřená pamětní deska umístěná na hlavní části budovy, která se jako jediná odlišovala pěkně renovovanou fasádní úpravou. Započatá renovace nádražní budovy totiž zatím dál nepokročila.</p> <p> Slavnostní řečnický ceremoniál, jakož i čtené ukázky z Hrabalových Ostře slevovaných vlaků a přiblížení tehdejší doby měl na starosti Jan Řehounek. Mluvil vtipně, výstižně a zásluhou přenosové techniky jej slyšeli i ve vlaku, který tady měl pravidelnou zastávku. Na jeho pokyn se všichni otočili k moderním soupravám, potleskem a máváním je pozdravili.</p> <p> Součástí vzpomínky na B. Hrabala se stala výstavka dětských kreseb, umístěných na stěnách nádražního peronu, a nejlepší byly vyhodnoceny. </p> <p> Bohumil Hrabal, kdysi neznámý libeňský autor, byl jedním z největších českých a evropských spisovatelů dvacátého století. Vytvořil svéráznou poetiku pábitelů, vypravěčů s obrovskou fantazií, podle kterých si lidé dělají představu o Češích a o národní povaze. Svým náhlým odchodem překvapil a zaskočil naši i světovou veřejnost. „Byl jako z jiného světa, protože nepsal o české politice, ale o českém národním životě“, napsal The Daily Telegraph. Hrabal nikdy neopustil svět malých lidí a navzdory fantazii se nikdy neuchyloval do fantastika, píše Die Welt.<br />
Také všesvětový New York Times vzpomněl Hrabala: „Psal o životě obyčejných lidí a intelektuálů bizarní perspektivy. Měl rád Čechy a češtinu a tuto lásku vnesl do svých děl.“ Doma byl Hrabal znám i jako stálý host mnohých hospod a restaurací. Měl rád pivo a hospodské vyprávění. Podařilo se mu překročit hranici mezi tvůrcem a publikem. Mnoho lidí ho znalo a každý se k němu hlásil. Popularita ho unavovala, a proto občas unikal do své „hluché samoty“. Prohlašoval, že je pouze zapisovatelem anonymních hovorů, které zaslechl od ostatních. To je mýlka. Ve skutečnosti to byl jeden z nejsložitějších a nejrafinovanějších tvůrců Evropy.</p>
