Motivací našich předků bylo zachraňovat českého člověka před poněmčením, podporovat ho v jeho existenčním boji a zajišťovat mu ušlechtilou zábavu a kulturní vyžití. Obě světové války jak spolek, tak i českou menšinu ve Vídni citelně oslabily, ale přesto byli lidé i nadále ochotní brát na sebe oběti, jak dokazuje popis poválečné situace:
… Operetou „Naše Anči ráda tančí“ 9. prosince 1945 oslavila Vlastenecká omladina své 60tileté jubileum spolkového trvání. Divadelní kus byl v zimní sezóně dáván ještě sedmkrát. Hrálo se tehdy za velmi těžkých podmínek. Národní dům byl německou okupací a leteckým bombardováním napolo zpustošen. Kulisy, na které děravou střechou pršelo, byly většinou zničeny a zatékalo i do hlediště. V chladných dnech nebylo čím topit, a tak herci na jevišti mrzli a v hledišti seděli diváci v kabátech. Osvětlení každou chvíli vypadávalo a električky přestávaly jezdit. Návštěvníci přicházeli pěšky! A přece se hrálo a všichni se radovali, že mají zase české divadlo!
Dnes jako tehdy divadelníky spojuje společná řeč, společné konání a společný zážitek. Na repertoáru má spolek v posledním desetiletí i muzikály jako My Fair Lady, Šumař na střeše, SUGAR aneb Někdo to rád horké a komedie Saturnin nebo Zkrocení zlé ženy. V současnosti provozuje kromě divadelní činnosti asi 30 aktivních členů v české škole Komenského také Čaje o páté a taneční ve Slovanské besedě, kde se pravidelně schází Češi a Slováci.
V roce 2018 nastudovala Vlastenecká omladina k 100. výročí republiky autorský muzikál HAŠLEŘENÍ aneb v Praze bejvalo blaze s písněmi známého pražského písničkáře té doby Karla Hašlera. Vzdala jím hold 100. výročí vzniku Československa a všem předkům, kteří měli svou vizi a bojovali za svůj národ. Pokračuje tak v tradici vídeňského ochotnického divadla a divadlo dělá pro radost a potěšení.
