„Lidem přeji, aby už nikdy nikdo nemusel zažívat válečná utrpení, a aby žili spolu v míru,“ řekl šestadevadesátiletý bratr Mikuláš Ganišin při převzetí vyznamenání. Připomeňme si krátce jeho bojovou cestu.
Dne 16. listopadu 1944 byl odeslán k 1. čs. armádnímu sboru v SSSR. V obci Olšanka absolvoval měsíční kurz pro telefonisty a poté byl nasazen do bojů na východní frontě. Prošel boji u Prešova, Levoči, Popradu, Liptovském Mikuláši, Vrůtek, Žiliny, přes Moravu do Prahy. Po demobilizaci si Mikuláš Ganišin dlouhodobě v nemocnici léčil omrzliny obou nohou, které utrpěl ve válce. Po vyléčení se vrátil do svého rodiště v Prislope na Slovensku. V rámci náboru pro obnovu Ostravska přijal nabídku práce na výstavbě Žermanické přehrady v obci Lučina, kde dodnes žije. Mikuláš Ganišin následně pracoval 20 let, až do odchodu do důchodu, ve Válcovnách plechu ve Frýdku – Místku. Členem ČsOl jednoty Frýdek-Místek se stal 23. ledna 2003.
Přestože nezastával žádné funkce ve výboru jednoty ČsOL, v obci Lučina se aktivně zapojoval do práce s mládeží ve školách, kde pravidelně u příležitosti osvobození naší vlasti s dětmi besedoval, vedl je k hrdosti na svou zemi a vlastenectví. Účastnil se pravidelně řady akcí, pokud mu to zdravotní stav dovolil, především pietních aktů a besed. Lze zmínit akce na centrálním hřbitově ve Frýdku-Místku nebo pravidelného březnového setkání u pomníku obránců Czajánkových kasáren. V loňském roce se účastnil 5. ročníku Legionářského marše v Bystřici nad Olší. Přes svůj vysoký věk je četař ve výslužbě Mikuláš Ganišin stále aktivní. Ceníme si jeho skromnosti, pracovitosti a vážíme si jeho odvahy, kterou prokázal v době války proti fašismu.
