<p>S titulkem, který jsem někde přečetla, úplně nesouhlasím, ale něco málo na tom bude. Určitě se stárne lépe ve slušné společnosti, v politicky snesitelném klimatu a ve finanční jistotě. Nicméně stáří je obecně náchylnější na nemoci, někdy přináší osamění a posouvá nás blíže ke konci našeho života, a to kdekoli na světě. Řádu světa prostě neutečeme.</p> <p>Každý určitě zná ty zázračné rady, jak elegantně stárnout, tj. nerezignovat, provozovat a rozvíjet své koníčky, věnovat se takovým činnostem, které jsou okolí prospěšné, zajímat se o současnost a být v kontaktu s příslušníky mladších generací, jíst zdravě, studovat nebo alespoň trénovat paměť, cvičit, zkrátka žít v rámci možností naplno.<br />
Ovšem jde o to, aby nám to společnost umožnila, nebo ještě lépe usnadnila. Seniorů není málo, něco umí, často jsou v dobré kondici a mají ochotu pracovat, někdy i dobrovolně. Záleží na tom, zda tento kapitál dokáže společnost využít. A mnohde se to daří. Mezinárodní rok aktivního stárnutí, kterým rok 2012 je, určitě na dobré příklady upozorní.<br />
Aktivní stárnutí je pro letošek tématem i Místní kultury. Je to logické; kultura je oblast, které se lze ve stáří věnovat aktivně i pasivně, nabídka je pro každého velmi široká a nahrává propojení různých věkových generací. Začít se dá kdykoli.<br />
A kromě toho by se kultura mohla stát vlakovou lodí aktivního stárnutí také proto, že věk jedince, ať už stojí na prknech co znamenají svět, nebo sedí v hledišti, nehraje většinou žádnou roli.</p>
