Stejně odvážný jako před sto léty český Mistr Jan Hus, jehjo předchůdce. Vývoj církví v Evropě lze těsně spojovat i s vývojem víry u obyvatel zemí koruny české. Především čeští emigranti byli aktivními věřícími a přispěli k rozvoji duchovní kultury v široké škále. Ponejvíce však nejblíže za hranicemi, v Lužici.
Většina obyvatel tehdejší německé říše se tehdy odklání spolu s duchovními od křesťanství k protestantismu a stejně tak se mění i kostely. V Budyšíně je chrám sv. Petra prvním bilinguistickým kostelem, v němž zůstala polovina křesťanská a polovina se přiklonila k lutherově víře. V jedné jeho polovině se koná liturgie protestantská, v druhé křesťanská podnes.
Mezi protestanty a křesťany vznikají nejen duchovní rozpory, ale křesťanům jde i o majetek, který si protestanti přivlastnili. V některých oblastech zbyly jen zlomky křesťanů, podnes v klášteře Marienthal nebo v Marienšternu. Po staletí tak v Německu zůstaly obě dvě církve. Ona volnost víry dala mnohým Čechům vyvarovat se pronásledování, které jim pro myšlenky kališníků, hrozilo v zemích koruny české v době vlády Rakousko-uherské říše.
Letošní oslavy výročí reformace po celém Německu lze vidět i v souvislosti s našimi občany, kteří zde působili a tvořili. Zahradník Václav Kleych, uprchlý do Žitavy, začal vydávat špalíčky a tajně je vozit nejdřív v obřím kabátě do Čech, později dokonce vozem. Jeho špalíčky s modlitbami a písněmi jsou součástí žitavské knihovny spolu s velkou sbírkou misálů a liturgických knih. V budyšínském muzeu je uchováno několik set důležitých světských i duchovních listin.
Rodák z Mostu Andreas Hammerschmidt se stal vynikajícím muzikantem a v Žitavě je nazývám německým Orfeem. K významným komponistům je řazen i liberecký rodák Heinrich Marschner.
Čeští emigranti v Německu působili nejen v kultuře, ale jejich předností byla řemeslná práce a sklářské výrobky jsou v mnoha kostelích. Problematický původ má kupříkladu postní plátno z roku 1472, na němž jsou znaky českého lva.
Vznikala zde také řada staveb, jejichž charakter je vysloveně český, obzvláště z období baroka. Klášter na Oybíně nechal postavit Karel IV., klášter v Ostritz založila česká královna Kunhuta, manželka krále Václava I. františkánský klášter v Žitavě vznikl za vlády Přemysla Otakara II., podobně jako klášter v Budyšíně.
Neméně zajímavými stavbami jsou hřbitovy, z nichž budyšínský připomíná lužicko-srbské obrozence a je pro tento národ jejich Slavínem. Své romantické kouzlo má horský hřbitov na Oybíně. Nejzajímavějším je však určitě hřbitov českých bratří v Herrnhutu. Smutným místem současné doby je zahrada v Königsheinu, kde leží 220 mladých německých vojáků. Nejnavštěvovanějšími stavbami pro návštěvníky Lužice jsou chrámy ve Zhořelci a Budyšíně. Kostel sv. Kříže v Žitavě byl vybudován ve stejném stylu jako kostel Na Slupi v Praze. Své kouzlo mají i malé venkovské kostelíky, většinou otevřené s možností návštěvy nejen v době bohoslužeb, ale i volně nebo při koncertech. Obzvláště zajímavým je největší venkovský kostel pro 2624 sedících věřících v Cunewalde..
Vydat se o prázdninách k našim sousedům může být příležitostí navštívit celou řadu památek duchovní kultury, připomenout si naše tradice především v Lužici. Naše státotvornost nemůže měnit zákony a podpořit mnohoženství nebo sňatky mezi dětmi. Základem našeho státu je rodina a připomenutím památek může být uvědomění si těchto tradic
