Útěcha Elišky Jakubíčkové

Eliška Jakubíčková, jedna z nejvýraznějších představitelek současné české expresivní malby. Je mistrem kaligrafického gesta na velkém formátu. Její gestické formulace podmiňuje předem promyšlený a prožitý význam zobrazovaného, a vůbec nepředstavují bezobsažné malířské gesto. Na svých plátnech dává formu a objem entitám, se kterými si člověk tyto veličiny obvykle nespojuje, jako jsou strach, bolest, radost, blízkost, laskavost, soucit. Poselství její tvorby tak vyjadřuje řetěz názvů klíčových obrazů, podle nichž se většinou jmenují jednotlivé její výstavy. Skrze své obrazy nabízí možnost zakoušet téměř fyzicky jejich tíhu či lehkost.

Soubor monumentálních expresivních maleb, vzniklých většinou letos a doplněných pro kontext několika staršími obrazy, spojuje pomyslný svorník – Útěcha. Sledujeme-li názvy výstav Elišky Jakubíčkové, zjistíme, že sleduje z hloubi vlastně jedno jediné téma. Autorka se ve své tvorbě dlouhodobě zabývá člověčenstvím, jeho podmínečností i přesahy. Biblická témata, oproštěná od vyznavačských konotací, nabývají u Jakubíčkové aktuální a zásadní význam. Pavlovo Bůh je láska přestává být opakovanou evangelizační floskulí a nutí k zamyšlení. Onu lásku, a s ní právě i tu tolik člověku potřebnou útěchu, potkává podobně jako Jakub Deml třeba i ve „šklebící se“ macešce. V současné hektické a sebestřednost podporující době, kdy se člověk topí v tekutosti okolního světa a obecné zmatení znepřehledňuje i vlastní vnitřní svět, Jakubíčkové sdělení, které nese skupina písmen útěcha, je samo útěšné.

http://www.eliskajakubickova.com/