„Usiluj dokud času zbývá“

LIBUŇ: K tomu, aby obec kulturně žila, netřeba mnoho. Platí tu ale okřídlené – všechno je v lidech. Když se najde jeden osvícený člověk, ten už si své spolutvůrce sežene. Daří se to v Libuni, která má jen o málo víc než půl tisíce obyvatel, a aktivní radnici a zejména škola.

Větší či menší zásluhy mají ve škole všichni. Učitelé i žáci. Třeba podotknout, že v Libuni je jen „obecná“ škola – první až pátý postupný ročník je rozdělen do tří tříd. Ve škole se pořádají víkendové výstavy. Přitom je to vždy náročné, protože v pátek se začne instalovat, v sobotu je vernisáž a v neděli musí likvidovat. Exponáty se vrátí a všechno se uklidí, aby v pondělí ráno mohla zase začít výuka. 

Napočítali jsme už sedm výstav: Jaro na vsi, Vánoce a hračka, Kuchyně našich babiček, Řemesla a další. Je zřejmé, že výstavy mají promyšlené náměty a škola se nakrátko stává národopisným či jiným muzeem.

O víkendu 6. a 7. prosince byla expozice věnována tomu, čím kraj žije – rybářství, myslivosti, včelařství. Už dlouho před otevřením připravovali žáci v předmětu výtvarná výchova, ale i v ostatní výuce výtvarná díla, která pak doplnila expozici.  Žáci pomáhali při shánění exponátů, hledali doma, přesvědčovali rodiče i dědečky. Jen tak se mohlo nashromáždit zajímavé včelařské i rybářské vybavení, úlovky, trofeje, i jiné předměty. Dva žáci školy v mysliveckých kloboučcích se stali pro návštěvníky víc než zasvěcenými a ochotnými průvodci.

Při těchto akcích jsou návštěvníci pozváni na kávu, čaj, medovinu anebo domácí cukroví. Rádi toho využívají, protože si mohou popovídat…

Na pomníku libuňského jemnostpána pátera Antonína Marka před školou je napsáno: „Usiluj dokud času zbývá,“ a místní toto heslo naplňují.

proChor