Území našich sousedů od Žitavska až k Brandenbursku je pro Čechy neznámou lokalitou. Na severu bylo od války jen málo lidí, kteří Ober a Nieder Lausitz propagovali. Mediální prezentace pak spíše zdůrazňovala, že jde o německé území. V sedmdesátých letech bylo Liberecko zasypáváno kyselými zplodinami z elektrárenských kombinátů. Málokdo však věděl, že existoval plán Rady vzájemné hospodářské pomoci, jehož cílem bylo krajinu s uhelným podzemím od Jelení Hory až po Drážďany považovat za strategickou oblast s uhlím. Uhlí, které mělo sloužit nejen jako produkt pro elektrárny, ale také pro potravinářský průmysl k výrobě margarinu.
Liberecká výstava zahrnuje více než tři desítky prací, z nichž zajímavé jsou motivy zpracované uhlem nebo náčrtky k filmům. Zeď plná obrázků může svým pojetím černobílé kresby působit až depresivně. Kresby krojovaných dívek v černém prostředí jsou však poselstvím. Dnes již bývalý ředitel galerie se k výstavě vyjádřil: „Chtěl jsem Lužici představit jinak, než je veřejně prezentovaná, paní Nagelowá s tím souhlasila.“
Počátky devastace krajiny Lužice mají kořeny pravděpodobně v konci osmnáctého století, kdy dobývání rud a hledání zlata ustupuje a začíná získávání uhlí jako významné suroviny k výrobě elektřiny. A to už mluvíme o osmnáctém století. Obrázky Maji Nagelowé mají symbolický odkaz do budoucnosti. Zmizelé vesnice jsou nahrazeny rybníky a jezery. Tradice nahradily prezentace zbytků historie zvyků. Porovnávat Moravské Slovácko a Lužici nelze. Jde o diametrální rozdíl.
I na Moravě nosí děvčata batůžky na zádech, ale když oblékají kroj, je to svátek, něco výjimečného. V Lužici najdeme několik dílen, kde se kroje šijí a upravují. Mužský kroj neexistuje. Hlavní turistickou atrakcí jsou velikonoční jezdci, sice zpívají kěrluše, ale tradice půlnočního zpěvu už vzala za své. Sem tam se světí paškál, koná se líbání svatého kříže. Ale tyto momenty Nagelowá nezachycuje. Autorku zajímá kontrast černé krajiny a mladé ženy. Jde snad o poselství, že jen ženy – přesněji mladá generace může zachránit Lužici a slovanský národ Lužických Srbů?
„Těžba hnědého uhlí ničí krajinu, historii a kulturu již desetiletí, v Lužici především u malé slovanské menšiny Lužických Srbů. Ale to není vše. Poháněno vytvořenými reálnými nutnostmi a tlačeno dílčími zájmy, lidstvo dnes jako celek stojí před stejnou hranou. Tato okolnost je v pracích Maji Nagelowé nadále aktivní, stejně jako vzývání protichůdných světů, důraz na smysl a krásu. V krásné formulaci Ernsta Blocha podniká ´viditelné-neviditelné výpravy k bytí´. Minulé se vždy jeví aktivním a zítra se vždy jeví možným. To je hodně,“ uvedl k výstavě německý spisovatel a výtvarník Gregor Kunz.
