Zima, to je nádherné období nejen dětských radovánek a sportů. Odpradávna byly mrazivé měsíce obdobím tancovaček, plesů, svateb, především však zabíjaček.
Česká zabíjačka je tradičním pojmem i u Josefa Lady. Všeobecně se považuje za specialitu, kterou málokterá země s takovým gustem prožívá. Někdy, byť se třeba zabíjelo jen jedno prase, je záležitostí několika dnů a celé řady obřadů. Již příprava potřebných nástrojů se neobejde bez patřičného ladění různými nápoji, především pivem a slivovicí. Odehrávalo se zpravidla vše v zimě, protože nebylo potřeba chladit a maso se ukládalo bez potřeby mrazáku. Paření prasete, porcování masa, nakládání masa, příprava na uzení, zhotovování jitrnic, vaření polévky prdelačky, to je událost, na kterou se nezapomíná. A speciální pochoutky jako ovar, jitrnice, jelita či čerstvě upravená játra jsou pro mnohé i dnes nebeskými pokrmy. Ke klukovským povinnostem patřilo roznášení polévky s několika jitrnicemi a jelítky, někdy i s hrstkou čerstvých, ještě teplých škvarků. Několikalitrová konvička obsahovala lahodný pokrm a byla potěšením pro příbuzné nebo vyrovnáním dluhu za pomoc na poli. Však teprve, když zabíjačka končila, nastal čas pro hodování. Do domu přišli pozvaní hosté a někdy i upravené masky, aby oslavili mohutnou hostinou a pitkou bohatou zabíjačku. Tím to však nekončilo. Bylo třeba uleželé maso vyudit, a to byla záležitost několika dalších dnů. Udilo se i přes noc a se speciálním druhem dřeva. Mnohdy uzení končilo, když při nepozornosti hospodáře byla udírna vyprázdněna.
Masopust, slavnostní období, které začíná po svátku Tří králů, se mimo jiné vyznačují obdobím hodování, veselí a bujarými zábavami. Na nich byl dostatek příležitostí pro skupinové hrátky. Když se zábava na tancovačce rozjížděla, muzikanti pro větší rozproudění krve vyhlašovali tanec „šátečkový“. To si dívky šátečkem zavazovaly oči a čekaly, až si pro ně nějaký mládenec přijde. Tančil se celý kousek v šátku a před ukončením tance byl povolen polibek. To už ale většinou každá dívka věděla, s kým asi tančí. Rafinovaným býval uprostřed noci tanec „střevíčkový“. Dívky zuly jeden střevíc při zhasnutém světle a postavily se doprostřed sálu. Chasníci se vrhali po střevíčku a s ním hledali svou tanečnici. Když střevíc s políbením nártu nazuli, často s dívkou tančili až do konce zábavy,nebo také spolu zmizeli do tmy. Žertovné škádlení bylo i mezi chasou a muzikanty, kdy hudba musela hrát „počapačky“ (v podřepu), „poklekačky“. Horší ale bylo, když se muselo tancovat „poležačky“. To si troufnul jen málokdo. Většinou se to podařilo, když někdo přebral. Ještě pozdějším nočním tanečkem býval „ kořaličkový“. Sálem při pomalém tanečku procházel hospodský a nabízel tanečníkům štamprličku. Ženám se obyčejně kupovala „zelená“ – to starším, aby omládly, a sladká mladším, aby byly povolnější. Tanečník platil hospodskému a partnerka tanečníkovi polibkem. Že takové erotické hrátky pokračovaly i po skončení zábavy pod peřinou, určitě nebylo pochyb. Pak se nedivme, že na podzim bývalo více křtů než pohřbů.
Zabíjačky a všelijaké masopustní rejdění ukončila Popeleční středa. Poslední dny masopustního veselí se odehrávaly v maskách, aby osoby páchající nemravné skutky nebyly na první pohled zjevné. Čas následujících čtyřiceti dnů byl určen k zahlazení stop bujarého veselí. Všechny nabyté nadbytečné kalorie bylo potřeba odstranit půstem a meditací a zahladit hříchy a nemravnosti páchající od Vánoc po celou zimu. A také se připravit na jarní svátky.
