Sedí-li za klavírem právě on, je to vždy záruka zajímavé dramaturgie, výběru skladeb, informací k nim, ale především vynikající interpretace. A tak je to i s počinem, který mapuje inspiraci českých skladatelů hudbou a osobností Franze Listza. Ochutnávka se konala v kapli sv. Vavřince, kde bylo CD slavnostně pokřtěno. Kromě samotného pianisty také Jaroslavem Krčkem, který měl na starost hudební režii, a symbolicky i zástupkyní maďarské menšiny v Praze.
Těch několik ukázek v podání Tomáše Víška málem zbořilo piano (v tom nejlepším slova smyslu). Hudba Listzova, Dvořákova, Smetanova, ale také Tomáškova pěkně vedle sebe pro srovnání, v tom nejlepším výběru a bravurním podání. Navíc jako vždy i se zasvěceným a přitažlivě podaným výkladem okolností vzniku. Tak, jak to ještě v rozšířenější podobě čteme i v bookletu CD.
Byl to opravdu dobrý nápad, věnovat se této Lisztovské inspiraci. Vývoj klavírní hry totiž málokdo ovlivnil tak, jako právě Franz Listz, ve své době neobyčejně populární osobnost. Dnes bychom řekli, evropská „megastar“. Kvůli jeho „uchvatitelskému“ přístupu k nástroji, využití absolutně všech možností klavíru ve prospěch dramatické a romantické interpretace došlo dokonce i ke změnám v konstrukci klavírů. Nové nástroje dokázaly vyhovět všem těmto lisztovským požadavkům a lisztovské pojetí hry i komponování pro klavír ukazovalo Evropě další vývoj. Jak se s ním vyrovnali největší čeští skladatelé doby Lisztovy? Každý jedinečně, s osobitým vkladem a se ctí. Poslechnout a posoudit to však už musíte sami.
Poznámka na okraj: Týž den na témže „křtu“ byla uvedena do světa i další pozoruhodná nahrávka Tomáše Víška, i její notový part – Sonáta pro klavír, jejímž autorem byl osobně přítomný Michael Kocáb. Jmenovaný se jí dopustil v dobách svých studií, která spolu s Tomášem Víškem absolvovali ve stejném ročníku Pražské konzervatoře. A ani tady nechyběla ukázka. Pianisti tak mají zas o jeden opus víc na výběr a Tomáš Víšek potvrdil svou pověst špičkového, ale stále hledajícího a objevujícího umělce.
Vydala ARCODIVA
