Už devět let se Ženský spolek úspěšně pokouší oživit veřejný prostor v Chomutově mnoha komunitními aktivitami, k nejvýraznějším patří provozování galerie ve vlakové stanici Chomutov město. Jeho duší je antropoložka, výzkumnice, občanská aktivistka, matka, rodačka z Prahy Tereza Koranda Dvořáková. V letošním roce se společně s dalšími spolkovými nadšenci pouštějí do ambicióznějších projektů, spojených se spisovatelem a autorem Vinnetoua Karlem Mayem, který je s krajem nesmazatelně spjatý. Pojďme si je představit.
Péče o veřejný prostor, hledání inspirací, jak rozžít staré budovy i venkovní prostranství je vaším velkým tématem už od dob, kdy jste se do Chomutova přestěhovala… Změnilo se nějak vaše vnímání podkrušnohorského města od té doby?
Určitě ano, moje vnímání Chomutova se za ty roky hodně proměnilo. V posledních deseti letech se tady udělalo spousta práce a město se opravdu mění k lepšímu. Nejde jen o velké plány, jako je přestavba městských lázní v centru, ale i o menší investice a drobné opravy, které jsou hned vidět. Třeba Kamencové jezero se dočkalo oživení, místní zoopark se rozvíjí, opravují se chodníky, silnice a parkoviště, kde se teď myslí i na zasakovací povrchy. V parcích se sází mladé stromy, náměstí získává nový šmrnc díky opravám městských budov… Je to opravdu znát. Samozřejmě existuje pořád spousta míst, která by si zasloužila péči – třeba bych si moc přála vidět podél řeky v centru města odpočinkovou zónu.
No a co se týče společenské, komunitní a kulturní scény, tam je proměna ještě výraznější. Vzniklo tu hodně zajímavých iniciativ – kulturní scéna Druhé patro, maloobchodníci v centru města se zapojují do komunitních akcí, máme zde nový komunitní Prostor. A nesmím zapomenout na dlouholeté organizátory akcí jako Kuprospěchu, Obnaženi nebo místní kluby Café 44, Rouge, Dole nebo Huhubar. Kulturní scéna je teď mnohem bohatší a rozmanitější než dřív, oživují ji noví tvůrci a tvůrkyně, což je skvělé – třeba nedávno v oblastním muzeu mladý historik křtil svou první publikaci. Čím dál víc lidí má ke svému městu vřelý vztah, a to mě moc baví.
Přeměn nevyužívaných vlakových nádraží na prostory obohacující kulturní infrastrukturu míst přibývá. Nejenom Plzeň se svou ikonickou Moving Station nebo Praha s bubenečským nádražím, které se coby Stanice 6 loni otevřelo jako společenské a kulturní centrum s galerií. Usilujete, byť v menší míře, také o takovou proměnu?
Železniční stanice Chomutov město už vlastně dlouhodobě funguje jako kulturní prostor, i když trochu netradičně. Je to hlavně díky unikátním velkoformátovým malbám „Znamení zvěrokruhu“ od Josefa Moravce z roku 1983, které zdobí interiér. Naše Galerie Město na otočných válcích po jízdních řádech prostor dál oživuje – přináší takový kulturní bonus pro cestující. A aby toho nebylo málo, místní knihovna tam má svoje regály, takže si můžete vybrat knihu, podívat se na umělecká díla, počkat v teple haly a dát si kávu z automatu. Jasně, představa nádraží jako plnohodnotného kulturního prostoru je možná trochu ideál, ale snažíme se mu přiblížit.
Máme vlastně tři důvody, proč ty výstavy pořádáme. První, že nám dělá radost oživovat místa, kde by člověk kulturní život nečekal. Druhý důvod je podpora začínajících umělců. Pro některé z nich byla výstava v Galerii Město profesně důležitá – třeba básníka Tomáše Šidla po vernisáži oslovil vydavatel a publikoval mu jeho knihu. Takové příběhy nás vždycky potěší. A třetí důvod? Jednoduše zájem lidí, kteří by třeba normálně do galerie nezavítali, ale když umění přijde za nimi, tak je to osloví. Třeba místní běžecká skupina Běžci Chomutov se u nádraží pravidelně schází a před během si zajdou na výstavu. To mi přijde skvělé.
A co se tedy aktuálně kolem budovy nádraží děje?
Do poloviny března je v galerii, jejíž součástí jsou i vitríny v podchodu u autobusového nádraží, výstava fotek Krušnohoří od Hermanna Krausseho. Jeho sto let staré fotografie jsou velmi kvalitním a netradičním obrazem předválečného života v horách, zejména kolem Steinbachu. Hory byly v té době česko-německé a nikdo moc neřešil, kdo je nebo není Němec, Čech. Je to vidět i na snímcích, lidé měli jiné starosti – tvořili, pracovali, radovali se.
Rok 2025 jsme v galerii pojali jako rok otevřený představivosti a zmíněná výstava to perfektně odstartovala. Lidé se při pohledu na fotky zastaví, vymýšlejí si příběhy postav, které na nich vidí, a pak o všem diskutují. O výstavu je velký zájem a myslím, že přesně plní to, co jsme si pro letošní rok přáli – inspirovat lidi k fantazii a tvoření jiných světů, třeba i prostřednictvím historických fotek. A to je teprve začátek, uvedená výstava je jen první z celé řady plánovaných na téma imaginace.
Loni jsem zaznamenala výstavu Muzea Ústí nad Labem – Poklad na Stříbrném Labi a letos se Karel May opět objeví v Ústeckém kraji, tentokrát v Chomutově a nejen v něm… Co spojuje autora Vinnetoua a Old Shatterhanda s vaším městem?
Téma Karla Maye má k Chomutovu blízko a úzce souvisí i s tou imaginací, o které jsme mluvily, a s výstavami v Galerii Město. Karel May měl Krušnohoří rád, hezky o něm psal. Narodil se v Ernstthalu poblíž Chemnitzu a Krušné hory několikrát prošel – když utíkal před zákonem, i jako slavný spisovatel.
V době své slávy strávil dvě noci v Chomutově, to víme jistě. Navštívil tehdy benefiční výstavu „harampádí“, kterou pořádali místní gymnazisté, a nakonec přispěl 80 markami, což nebylo málo, na výstavbu tělocvičny. Dokonce se studenty strávil celý večer, povídal si s nimi a popíjel.
Máme o tom několik historických záznamů, včetně humorně pojatého článku v novinách. Chceme na tuhle událost navázat a uspořádat podobnou výstavu „harampádí“. A kdo ví, třeba se tam Karel May také objeví. Půjdeme tak trochu v jeho stopách.
Můžete představit příhraniční projekt Try Walking in May Shoes, součást programu Evropského hlavního města kultury Chemnitz 2025?
Určitě, ráda projekt přiblížím. Když se řekne „projekt“, zní to možná trochu odtažitě, ale ve skutečnosti jde o něco hodně hravého. Stejně jako si Karel May zcela vymyslel své ideální hrdiny, my teď necháváme kanadské tvůrce vytvořit nové krušnohorské reky a jejich světy. Ty pak spolu s německými tvůrci, účastníky workshopů a dobrovolníky proměníme ve výstavy. Expozice budou v prázdných nebo opuštěných výlohách obchodů v Hohenstein-Ernstthalu a nedalekém Hohndorfu, a v Chomutově je plánujeme v Galerii Město a také v kostele sv. Kateřiny.
Karel May byl v Americe až poté, co vytvořil svá hlavní severoamerická díla. Psal jen na základě dobových pramenů, své fantazie a možná i zkušeností z doby, kdy byl na útěku před zákonem. Kanadští tvůrci a tvůrkyně budou pracovat jen s materiály, které jim poskytneme –s tištěnými novinami plnými poválečných krušnohorských příběhů. Pro Kanaďany je třeba období komunismu úplně exotické.
S trochou nadsázky tak jdeme v Mayových stopách a máme k tomu i posvěcení skutečných mayologů, našich skvělých partnerů ze spolku Silberbuchse působícím při Karl May Haus ve spisovatelově rodném městě.
Celý ten umělecký proces je už teď zábavný, a my věříme, že povede k odlehčenému zamyšlení se nad tím, jak nejen v Krušnohoří vnímáme sami sebe. Nemusíme se přece pořád brát tak vážně, i o složitých věcech se můžeme bavit s humorem, vzájemným porozuměním.
Znamená to, že komunitní život v Chomutově se rozeběhl a napínáte síly směrem více regionálním a nadregionálním?
Přesně tak, hezky jste to shrnula. Komunitní život v Chomutově se opravdu rozvíjí, a to hlavně díky lidem, kteří se rozhodli ve městě žít a tvořit. My se na něm snažíme podílet svou trochou, ale naštěstí v tom nejsme sami. Co považujeme pro nás za klíčové – a co si myslíme, že platí obecně – kultura a tvorba jsou neoddělitelnou součástí kvalitního života kdekoliv. V regionech, k nimž patří ty posttěžební, možná ještě o něco víc. Proto jsme moc rádi sledovali snahy města Chemnitz získat titul Evropského města kultury pro rok 2025.
Viděli jsme v tom příležitost nejen pro Chemnitz, ale i pro nás na české straně hranic. No a shodou okolností to vnímají představitelé hlavního města kultury podobně a otevřeli výzvu českým a polským nápadům a iniciativám. Sešlo se vše krásně – náš koncept na téma Karla Maye je zaujal, díky čemuž teď máme možnost celý nápad realizovat.
Myslím si, že nadregionální spolupráce má velký smysl. Nejen kvůli sdílené historii, která nás spojuje, ale i kvůli určitému nadhledu, jenž nám spolupráce s okolním světem přináší. A ten nadhled je pro spokojený život v našem regionu někdy opravdu potřeba. A mám radost, že k našemu projektu, jehož hesla zní You May Dream a May It Happen, se připojují partneři z obou stran hranic i z druhé strany Atlantiku.
Try Walking in May Shoes
Mezinárodní umělecký projekt inspirovaný imaginací spisovatele Karla Friedricha Maye propojuje české, německé a kanadské umělce při vytváření nových krušnohorských hrdinů, jejich světů a příběhů. Iniciativa, která je součástí Hlavního evropského města kultury Chemnitz 2025, si klade za cíl vnášet imaginaci a zábavu do diskusí nad tématy, která běžně společnost rozdělují. Aneb, jak říkají, You May Dream a May It Happen. Na především podzimních aktivitách, které zahrnují dokumentární film, sérii výstav, workshopů a divadelních performancí spolupracují tvůrčí duo Redpond.cz, Ženský spolek, z.s., Silberbüchse, e. V., Oblastní muzeum v Chomutově, obec Hohndorf, Atelierhaus Kühnhaide, Lucatisk a řada umělců a umělkyň.
