<p>ČESKÝ DUB: Fascinující pěvecká a taneční skupina Horačky již několik desetiletí prezentuje lidové zvyklosti a snaží se o udržení tradic v Českém Dubě. Velice aktivní spolek jehož osazenstvo není jen dámské, prezentuje svou tvorbou lidové tradice Podještědí. Mezi podještědskými budí život obrozenecká inspicientka Ivana Rozkovcová, její manžel Pavel vede kapelu, a spolu upravují hudební aranžmá.</p> <p>Neméně významná je konferenciérka Marta Jírová, a o tom, kde se bude vystupovat rozhoduje vedoucí manažerka souboru Eva Tvrzníková. I další členky padesátičlenného souboru mají své úlohy. Rozhodují jak se na vystoupení budou členové oblékat, obstarávají kroje, dekorativní předměty. Existuje i vlastní choreografie tance pro sedm párů.<br />
V klubovně Horaček, bývalém bytě ředitele českodubského muzea, lze velice snadno poznat, že navazují na ideové myšlenky ztvárněné Josefem V. Scheybalem nebo na dílo Karoliny Světlé. Ivana Rozkovcová dlouhé hodiny trávila s očima zabořenýma do všelijakých dokumentů, aby vytvořila scénář pro Svatbu v Podještědí. Její entusiasmus burcuje kdekoho, jen aby zpíval a tancoval, ať jsou to děti, výrostci, děvčata či senioři.<br />
Taneční a pěvecký místní spolek a kolektiv nadšenců především temperamentních žen, kterým může závidět kdejaká profesionální věhlasná kapela, funguje bez náročných dotací a grantů s podporou českodubské radnice, někdy se najde i menší přispěvatel.<br />
Horačky začínaly v osmi ženách, porůznu oblečených do různě po půdách sehnaných částí kroje, když s úspěchem vystoupily při oslavě Sokola. Součástí oslav Tělovýchovné jednoty Sokol v Proseči pod Ještědem byla i přehlídková akademie pro veřejnost, a při této příležitosti místní učitelé Marie a Jaromír Stejskalovi nacvičili se skupinkou osmi žen z okolí malé pásmo lidových písní z Podještědí. Paní Stejskalová vybrala čtyři písně ze sbírky prof. Pavla Krejčího, které též slýchala od své maminky. Vystoupení doprovázel její manžel hrou na klavír. Ještědský kroj se v té době nenosil, proto si některé ženy musely krojové součásti půjčovat po příbuzných, sousedech a známých, kteří je měli poukládány různě v komorách a na půdách. A tehdy se zrodily Horačky. Skupina vystupovala kdesi v hospodě a někdo se ptal jak se jmenují. Dnes už neznámý člověk prohlásil: „Dyť ste z hor, tak co byste byly jinýho než Horačky!“ a název tady byl a zůstal.<br />
Už první vystoupení Horaček se setkalo s nadšeným ohlasem, následovaly další reprízy a brzy hostovaly při mnoha kulturních událostech v blízkém i vzdáleném okolí. Po letech repertoár písní zaznamenal výraznou změnu. Texty zapsal ve spisovném jazyce na začátku 20. století řídící učitel Václav Havel, ale nadšené členky se pustily do usilovného přepisování slov nazpět do podještědského nářečí. A ani hudební složka nezůstala pozadu. Aby toho ještě nebylo málo, přibyla taneční sekce souboru a s ní spousta replik krojů a rekvizit.<br />
Soubor vystupuje při nejrůznějších příležitostech třeba i na Karlově náměstí v Praze před sochou Karoliny Světlé, na Dlaskově statku v Dolánkách u Turnova, na zámku Sychrov, hlavně všude v Podještědí, kde to jde. V poslední době je ale nejvíce žádané pásmo „Jak to bylo vo svarbě v Ještědě“, jehož tvůrkyní je Ivana Rozkovcová. Rekvizity tvoří členové souboru a jejich rodinní příslušníci, jen věnce a krásné květinové doplňky k rekvizitám pro svatbu skvěle zhotovila podle chabého popisu paní Lenka Tvrzníková z Bílé.<br />
Taneční sekci vede Dagmar Honová a s dětmi pracuje Kateřina Bělinová. Garderobiérkou je Jana Jáčová. I účetní Laďka Pytlounová zpívá, stejně jako propagaci a dotace zpracovající Jaroslav Horáček. O letošním jaru, na začátku června budou Horačky hlavním aktérem při otevírání naučné stezky Karoliny Světlé ve Světlé pod Ještědem.<br />
Podještědí je zaplaveno krásným duchem moderních obrozenců a vedle bujných žen Horaček jsou to loutkáři, činoherci, muzikanti nebo jen lidé, jako jsou Dubáci, kteří se scházejí, aby si popovídali. Jejich kulturní dění v obcích je zcela spontánní. Práce, které se věnují je založená na dobrovolnosti a bez závratných honorářů. V tvůrčích kolektivech lidové kultury se scházejí krásní lidé, aby tvořili krásné věci a jejich život je životem vlastenců, jsou skvělými pokračovateli obrozenců devatenáctého století, které v Podještědí představuje téměř slepá básnířka a téměř hluchý hudec, dva vynikající lidé našeho národa.</p>
