Výstavu si mohou zájemci prohlédnout v pracovní dny v době od 8 do 16 hodin a při každé večerní kulturní akci.
Výtvarnice při své tvorbě používá enkaustiku, tj. horký vosk spolu s barvami. Autorka tedy své obrazy maluje – žehlí. Tuto techniku objevila v roce 2004 a našla v ní ideální způsob, jak vyjádřit svůj bohatý vnitřní svět. Enkaustika jí vyhovuje především tím, že jí dává prostor volně projevit emoce. Spojení horkého vosku, sytých barev a hry světla umožňuje velice tvořivé malování. Každý obraz je dílem určitého rozpoložení a aktuálního stavu mysli, těla, duše i ducha.
Karolinu Strakovou těší a naplňuje sdílet své životní pocity s dalšími lidmi. Inspiruje ji svět lidských emocí a cítí se obohacena, když její obrazy lidi oslovují. Jak sama říká: „Díky lidem, kterým se mé obrázky líbí, se můj vnitřní svět rozrůstá.“
Už na základní škole Karolinu přitahovalo umění, toužila malovat. Fascinovaly ji sakrální malby, obdivovala fresky na stěnách kostelů. S nadšením se pokoušela o svá první díla, aby svoji uměleckou dráhu vzápětí předčasně uzavřela s pocitem, že mistrovství proslulých malířů nemůže nikdy dosáhnout. „Umělec ze mě nikdy nebude,“ byla její myšlenka, která v dětství způsobila, že přestala malovat.
Až v dospělém věku pak našla techniku, která jí učarovala natolik, že své touhy znovu začala proměňovat ve výtvarná díla. V říjnu 2012 uspořádala v pražské galerii Domova Sue Ryder svoji první výstavu pod názvem Rozpomínám se. Představila zde 26 obrazů, které symbolizovaly její osobní cestu. Většina obrazů byla prodána a někteří návštěvníci se obrátili na autorku s přáním, aby vytvořila obraz přímo pro ně. Začala tedy tvořit i na zakázku a pak následovaly další samostatné výstavy.
