Slavnostní pečení – korýtka dílem čertovským

Svým vzhledem a pyramidovým uspořádáním na míse či talíři působí jako nejroztodivnější kytice exotických květů. Opojná chuť těsta láká ke zvýraznění jemnějším suchým vínem a nevadí, zda je bílé či červené. Krása a vůně tak vzhledného pečiva téměř brání před požitím a člověk by snad chuť a vůni obětoval  pro  pohled.

Dokonale vymyšlená požitkářská kompozice v jednoduchosti  však  ve své přípravě  i finální úpravě vyžaduje nejen použití nezvyklých instrumentů, ale i značnou obratnost tvůrce. Samotné nářadí už je uměleckým v detailech i jako soubor. Rádýlko s nejvhodnějším čtyřiadvacetimilimetrovým průměrem a zubem pěti až osmi milimetrů, dále pečicí forma ve tvaru střešní hřebenovky (korýtka) z pozinkovaného nebo černého plechu o síle půl milimetru s dolním průměrem  deset, maximálně dvanáct centimetrů a délkou do třiceti centimetrů, aby mohla stát na dně pekáče. Nakonec  nesmíme zapomenout ani na váleček a peroutku.

Surovinami ke zhotovení jsou pak těsto a posypka. Obojí pak vyžaduje zkušené smíchání  ingrediencí , takže na jednu dávku je nutno vzít nejméně třicet deka vlašských ořechů a stejné množství kostek cukru. Směs tvoří základ zdobenky v podobě nasekaných kousků,  k čemuž  je nutné použít pořádný nůž, aby ořechy i cukr měly nejrůznější  tvary. K oběma substancím  se přidá anýz, který lze nahradit vanilkou. Může se připravit s předstihem. Bílek na potírání pečiva použijeme z vajec na těsto. To vzniká z hladké mouky, jejíž množství volíme podle konečné  vazkosti přibližně k osmdesáti dekům. Pečlivější hospodyňky ji používají ve směsi s polohrubou nebo speciální moukou. Jsou – li vejce menší,  je třeba použít až deset žloutků. Zpravidla  stačí šest až osm žloutků a jedno vejce celé.

Tuku dáme skoro stejné množství jako cukru, dvacet pět až třicet deka. Je vhodné přidat přidat špetku soli. Neuškodí ani lžíce smetany, ale určitě nesmíme zapomenout na celý sáček kypřícího prášku. Dobře propracované těsto tvarem i hebkostí působí v dlaních až přímo smyslně a v dokončení na čtyři menší koule připomíná mužům vzrušující objekty.

Po odležení je pak pečení už jen požitkem procesu tvoření. Pásky z rozváleného těsta svou velikostí dvanáct krát tři až čtyři centimetry, nakrájené rádýlkem, jsou optimální pro pokládání na formu. Těsto nesmí být tekoucí ani křehké. Zkusíme krátce zapéct a neteče – li, pak je čas začít skutečný obřad. Vrchní část pásku se potře bílkem a položí do mísy se zdobenou. Bílek dobře přidrží zdobenku na povrchu pásku, které potom pokládáme na pomaštěnou formu a při vhodné teplotě pečeme  přibližně pět až sedm mimut.

Za tepla se korýtka sundávají z formy, dotvarují se někdy až do kruhu, což je možné při svatbě, pak se jim říká okovy. Po vychladnutí je uložíme někam,  aby nedoznaly úhony nebo aby se nesnížilo jejich množství.

Slavnostní pečení se nikdy ve slováckých Dolních Bojanovicích neobejde bez korýtek. Tvar sejmutý  z hřebene střechy jakoby simuloval pokrm z nebes s předoasijskou vůní, jakoby dovezenou ze země, kde se narodil Ježíš, pokrm jakoby zdobený drahokamy byl  poslem zvěstování. I pracností není běžnou ozdobou rodinného stolu, ale jako by svátost do domácnosti přinášel. Korýtka svou důmyslností a jednoduchostí předčí jakékoliv pečivo na slavnostní tabuli. Hospodyně s úctou a vznešeností předkládá korýtka na závěr svátečního menu.