Naděžda Hloušková uvádí svou již pátou výstavu. Její práce si budete moci prohlédnout v kulturním Salonu Maryška na náměstí T. G. Masaryka (vedle kavárny). Vernisáž proběhne v pátek 22. září od 17 hodin, výstava potrvá od 22. září do 10. listopadu 2023.
O autorce
Autorka prostřednictvím své tvorby vynáší na světlo mezilidské vztahy ve spojitosti s kulturou, architekturou, přírodou, každodenností a minulostí ostravského regionu. Svůj pohled tak neupírá jen na vytěžený kraj, ale hlavně na ty, kteří okolní zaprášené terény zalidňují, na ty, jejichž tváře se do urbánního reliéfu v našem okolí obtiskly. Její obrazy sice citlivě ohledávají dopady neurvalé průmyslové činnosti na lidskost člověka, na Ostravsku tolik zkoušeného, jenže Naďa umí i drtivě zobrazovat to, čemu hrozí v důsledku plynutí času a regenerace naší krajiny zapomenutí. Její znepokojující plátna tak probouzí k životu minulost kraje v celé šíři emocí i podob. Vystupuje z nich děsivý půvab mizející industrie i její zničující síla, která huntuje lidská těla a nezřídka traumatizuje duše zdejších obyvatel a rodáků. Svou tvorbou reflektuje neurčité i zcela konkrétní momenty, lidi a místa v Ostravě, Karviné, Bohumíně, Orlové i Rychvaldu.
Naděžda o sobě říká:
„Obklopena šedí, rzí, mastným prachem, uhelnými doly i velmi svérázným humorem a hrubiánským chováním jsem pocítila naléhavou potřebu začít přemýšlet nad palčivými otázkami týkajících se krajiny, ve které žiju. Dlouhé chvíle strávené venku i v ateliéru mi přinesly jasnou odpověď. Nyní vidím krásu, tam, kde není na první pohled patrná. Je ukryta pod vrstvami prachu, smogu, minulosti, smrti i života, radosti i smutku, vidím ji v pracovitosti, nelidské dřině a pozůstatcích nejen industriálních staveb, ale i zdejšího člověka jako takového. Díky tomu jsem se dostala k historii okolních měst, zajímavým neotřelým místům a pochopila mnohé – lidi, kteří byli často konfrontováni s nenadálou smrtí, pracovali v těžkých podmínkách, netečně přihlíželi devastujícím proměnám krajiny a museli si vytvořit své vlastní pojetí života. To vše mě okouzlilo natolik, že jsem měla chuť a touhu své prožitky a dojmy propojit a zaznamenat.“
