Kostel stojící uprostřed hřbitova postupně chátral. Vliv na jeho rychle se zhoršující stav měly nejspíše vlhkost a kopání hrobů příliš blízko jeho základů. Zdi se začaly rozestupovat, rozpadala se klenba a celá stavba hrozila zhroucením. Na konci 17. století proto došlo k jeho zbourání. Místo něj zde v roce 1728 vznikla dřevěná zvonice. Počátkem 19. století však zvonice přišla o své velké zvony. Ty byly slavnostně převezeny do zvonice k novému kostelu na Rychmburk. Zvonice se dochovala jen do roku 1847, při její demolici a bourání základů původního kostela byly nalezeny klenuté románské krypty ze středověku, pravděpodobně šlo o kryptu Rychmburských pánů.
Stavba nynějšího kostela, umístěného o kousek výš ve stráni, než býval původní kostelík, začala v roce 1741. Již v roce 1745 byl nový kostel posvěcen ke cti Zvěstování Panny Marie. Nový svatostánek nechal postavit hrabě Štěpán Kinský. Postaral se také o náležitou výzdobu. Do kostela dal instalovat oltář s postavami sv. Jiljí a sv. Antonína a s obrazem Zvěstování P. Marie, který je nyní uložen v depozitáři. Oltář pochází z roku 1753. Kostel zdobil také boční oltář na severní straně. Vyobrazena na něm byla P. Marie Pomocná, sv. Václav a sv. Jan Evangelista. Bohužel se nedochoval. V lodi kostela jsou také uloženy pozůstatky původního kostelíka – hlavice románského sloupku, gotický svorník a osmiboká křtitelnice.
Kostel zůstával funkční až do první poloviny 20. století. Jeho technický stav se však zhoršoval. Postupně se čím dál více projevovalo zatékání rozbitou střechou i okny. Propadl se strop, krovy byly také poškozené. Z malebného kostela se stávala ruina. V roce 1967 došlo k zajištění havarijního stavu objektu a k provizornímu překrytí plechovou krytinou. Kostel zůstal uzavřený, chátral a hrozil mu úplný zánik
Změna nastala díky skupině nadšenců až v letech 1999–2001, kdy byla brigádně, převážně místními obyvateli, provedena nutná údržba a vyčištění. Díky tomu došlo k provizornímu zprovoznění kostela. V roce 2004 zde byl pohřben významný český spisovatel Jiří Šotola. V následujících letech došlo díky tomu k oživení kostela (posvícenské a pouťové mše svaté, skautské a kulturní poutě, koncerty…). V průběhu let 2011–2015 byl kostel z dotací, darů drobných dárců a díky brigádám opraven do stávající podoby a v roce 2016 kolaudován.
Oživení kostela, to je cíl Spolku Janovičky, který se oficiálně „narodil“ roku 2016. Předsedou je František Bárta z nedalekých Dolů. Vznikl z řad nadšenců, kteří se zasloužili o záchranu kostela, a z těch, které si místo samo přitáhlo a chtěli by přispívat k jeho oživení. Záměrem spolku je ochrana, propagace a všestranné využití kostela. Prostor by měl sloužit církevním obřadům, ale i pořádání výstav, workshopů a sympozií, koncertů, seminářů, meditačních akcí a besed. Členové budou dále usilovat o udržení technického stavu památky a zabezpečovat jeho provoz ve spolupráci s vlastníkem, městem Luže. V kostele pořádají nejrůznější kulturní akce pro děti i dospělé. Stačí se podívat na stránku Spolku Janovičky www.janovicky.cz.
Míst, která prožila těžké časy chátrání a pustnutí jsou stovky. Řada z nich se však díky péči lidí a organizací znovu nadechuje k životu. Jejich příběhy vypráví národní putovní výstava Má vlast cestami proměn. Janovičky jsou jednou ze 118 proměn 12. ročníku výstavy. Všechny je najdete na webu www.cestamipromen.cz. Můžete si zde také naplánovat výlet za výstavou a proměnami, hlasovat pro nejlepší proměnu ročníku nebo rovnou přihlásit proměněné místo z vašeho okolí do 13. ročníku výstavy.
