<p>SÁZAVA: Okno do nebe je název výstavy křesťanských ikon současného ikonopisce Martina Damiana. V rámci prohlídkové trasy Sázavského kláštera si ji mohou zájemci prohlédnout denně kromě pondělí a výstava potrvá až do 28. září. Martin Damian nám ochotně odpověděl na několik otázek.</p> <p>Už jste v Sázavě někdy vystavoval? </p> <p> V Sázavském klášteře vystavuji poprvé. V minulosti jsem několikrát toto místo navštívil, protože mám rád historii a především duchovní prostředí. Žil jsem šest let v klášteře bratří kapucínů, takže mi místa jako kláštery a kostely přirostla k srdci. Proto jsme moc rád, že se má výstava v benediktinském klášteře na Sázavě koná.</p> <p>Jak se vám líbí prostředí a atmosféra kláštera?</p> <p>Je zde silné duchovní prostředí, nacházím tu jakýsi pokoj. Myslím, že si mnohdy stačí projít jen zahradu a chvíli si zde posedět. Samozřejmě, že i prostory kláštera jsou naprosto jedinečné, což mi dalo také příležitost uspořádat výstavu podél celé prohlídkové trasy. Klášter je nádherné místo, ve kterém je téměř hmatatelně cítit duchovní atmosféru. Během instalace výstavy jsem se do tohoto místa zamiloval a musím se přiznat, že je to také díky přístupu kastelánky, paní Matoušové. Napadá mě, kolik životů v minulosti prošlo těmito zdmi, jací ti lidé byli. Byli opravdu svatí? Jak žili? Byli šťastní nebo trpěli? </p> <p>Máte k regionu Posázaví nějaký bližší vztah?</p> <p> V okolí Sázavy je velice krásná příroda a právě ta mě sem přitahuje. Také majestátnost kláštera na skále nad řekou je pro mě jakýmsi magnetem. Když chodím okolo Sázavy, tak si představuji, jak těmito místy procházel svatý Prokop a přemýšlím o tom, co zde asi zažíval. Navíc v Týnci nad Sázavou bydlí mí přátelé, které občas navštěvuji. Vždy si uděláme procházku přírodou, což je balzám na duši. </p> <p>Vystavujete v klášteře ikony z poslední doby?</p> <p> Ano, jedná se především o ikony, které jsem tvořil v posledních letech. Důležité pro mě bylo vytvořit ikonu svatého Prokopa přímo pro tuto příležitost, a to se podařilo. Je vystavena v kryptě pod kostelem a myslím, že je na správném místě. Zde probíhají i bohoslužby, takže ikona slouží k modlitbě, což je důležité.</p> <p>Co vás přivedlo k malování ikon?</p> <p> V době, kdy jsem působil v klášteře, jsem měl více než měsíc nutkání vytvořit ikonu pro sebe k rozjímání. Když se mi to podařilo, začali přicházet ostatní bratři a prosili mě, jestli bych vytvořil ikonu i pro ně. Tak jsem se začal více zajímat o techniky, způsoby tvorby, historii i teologii ikon. Seznámil jsem se s jednou pravoslavnou ikonomalířkou a docházel k ní do atelieru, kde jsem měl příležitost seznámit se s některými postupy a způsoby tvorby.</p>
