<p>NJEBJELČICY Tisíce výletníků navštěvuje každoročně o Velikonocích nedalekou Lužici, aby na několika místech pozorovali průvod križerjo neboli velikonoční jezdce. Bez barvitosti a lidové nádhery není však ani další svátek v Lužici, kterým je Boží tělo.</p> <p>Slaví se obvykle začátkem června v obcích, kde žije většina křesťanů. Lidé oblékají sváteční kroje a účastní se průvodu po obci v čele s místním farářem, který nese monstranci pod bohatě zdobenými nebesy a s ní žehná přihlížejícím.<br />
Malá obec Njebjelčicy se nachází nedaleko Budyšína a je jednou z těch pár desítek obcí, kde se stále udržuje řada lidových zvyků. V roce 2000 navázali přátelské kontakty s moravskou obcí Hlučínem z Moravskoslezského kraje. Obyvatelé srbské vesničky jsou převážně křesťané a tak lidové zvyky těsně navazují na zvyky spojené s prezentací křesťanských tradic. Jedním ze svátků je červnové Boží tělo.<br />
U nás je to již téměř zapomenutý svátek, kdy procesí bylo oslavou Ježíše Krista v jeho tělesné podobě. V červnu vycházela procesí do nejbližších polí také v pracovní dny, ale ta byla jen prosebná, bez ceremoníí a okázalostí.<br />
Počátky pořádání průvodu spadá do období mezi lety 1247 a 1279. Ve XIV. století ve většině zemí křesťanské Evropy byl průvod Božího Těla nadšeně přijímán. V době barokní se tato liturgická zvyklost stala triumfálním tažením a vděčným divadlem, jak to odpovídalo dobové mentalitě. Jeho uspořádání záviselo na místních podmínkách a podle toho bylo méně či více okázalým obřadem.<br />
Za první Československé republiky byla tradice těchto procesí velmi živá i u nás a svátek Božího těla byl i státním svátkem. Vzhledem k povinné výuce náboženství na obecných i měšťanských školách se stal určitým vyvrcholením každého školního roku.<br /> Na snímku Jurije Čornaka je zachycena část dívek, účastnic procesí. Jejich čepce připomínají jihomoravské „rožky“. Bohatě je zdobena hruď na způsob paličkované ozdoby a na krku je nákrčník s četnými flitry. Procesí konají stále ještě v několika lužických obcích.</p>
