Proboha, cožpak se dá všechno měřit jen čísly a korunami?

<p>SLATINY: V kostele Nanebevzetí Panny Marie ve Slatinách u Jičína se 21. 12. v podvečer sesedly děti – pastýři kolem ohníčku. Dvě se postaví a řeknou: „Toto je už sedmý ročník našeho školního koncertu. Je to náročné připravit nový program, abychom se neopakovali.“</p> <p>Pak zní koledy a mluvené slovo z Čech, Polska a Estonska. Flétny, housle varhany. Kdo se bedlivě dívá, povšimne si, že prsty, které ovládají jednu flétnu jsou trochu větší, než by patřily k hlavičce v beranici, která do nástroje fouká. Prvák Filípek má po obrně prstíky neohebné, ale rytmus drží. Tak fouká a flétnu ovládá paní učitelka.<br />
Když koncert skončí, všichni jdou do školy na čaj, svařák, cukroví. Vaří kantoři, cukroví napekly děti.<br />
Mají tady zásadu: co nejvíce činností vykonávají děti samy. I články do novin píšou. A žádný výběr účinkujících, podle zásady ty budeš zpívat, protože máš hlas. Zpívají a hrají všichni. Na malotřídní škole, to jinak nejde. Pravda, hlasově vypomáhají děti z mateřské školy z vedlejší Miličevsi. Na zkoušku přijdou pěkně pěšky, večer si je přivezou a odvezou rodiče.<br />
Atrakcí je „Vánoční kůlna“. Protože by se nevešla do školy, koná se výstava výtvarných prací dětí ve dřevníku, který se na půldne osvětlí a přemění v galerii. U čaje a svařáku se pak sejdou všichni. Rodiče, babičky, i ostatní lidé ze vsi. Povídají si, ledacos se dozví, domluví, naplánují.<br />
Škola je kulturním centrem. Před Vánocemi připravuje výrobu adventních věnců, rozsvícení stromu se zpěvem, po Novém roce chodí po vsi koledovat školní tři králové… </p> <p>Slatinská škola má ve dvou třídách pět postupných ročníků. Celkem je tu 27 dětí. Vejde se tímto počtem do nových tabulek ministerstva školství? A když nevejde, zruší ji? Vesnice by ale byla ochuzena o mnohé aktivity a zážitky.</p>