V rámci slavnostního finále pak týmy přiblíží vybrané osobnosti formou divadelního představení nebo počítačové prezentace. A to vše v přítomnosti pamětníků samotných, zástupců měst, škol i rodinných příslušníků, ale také před zraky zcela neznámých lidí v čele s porotou. Letos jsem už podruhé měla tu možnost zasednout v porotě a věřte, že je to úkol nelehký. Musím mít na vědomí, že neposuzuji historické souvislosti – týmy mají k dispozici historiky a ti stále kontrolují a vysvětlují kontext příběhu a dějin.
A tak je mým úkolem hodnotit celkové podání, srozumitelnost příběhu, kvalitu veškerého materiálu. Vždy je, alespoň podle mého názoru, výhrou samotný fakt, že žáci jsou ochotní dělat cosi navíc mimo nutný školní rámec. Jsem také přesvědčena, že spolupráce obohatí obě strany – pamětníka i tým mladých badatelů. A tak jsou vítězi vždy všichni.
Pokud bych ale měla vyzdvihnout alespoň dva příběhy, pak prvním je ten, který je věnován Františku Heuslerovi. Přiženil se do rodiny postižené tragédií holocaustu a sám v pramenech bádal. Jeden z členů autorského týmu přiznal, že bylo velmi emočně náročné číst data úmrtí osob zavražděných v koncentračním táboře. Dalším krásným příběhem bylo vyprávění o životě Jarmily Pantůčkové. Vzpomínky z konce války, z dětství a mládí. Zdánlivě obyčejný příběh obyčejných sousedů často mladým dětem řekne více než historici a nezáživné knihy. Vždy je mnohem lepší vyzkoušet si vše na vlastní kůži – to by jistě potvrdili všichni z týmů. A jak se to letos povedlo, si můžete v klidu, doma u kávy, prostudovat díky www. odkazu: https://www.pribehynasichsousedu.cz/ceska-trebova-usti-nad-orlici/orlickoustecko-2021-2022/
