Ota zůstal po celý život svobodný. Anna se provdala za filmového kritika Karla Smrže, a díky tomu ona ani její dcerka Hanička nemusely nastoupit do koncentračního tábora. Hermína a Ota ano. Z Vysokého Mýta putovali s ostatními sousedy židovské víry nejprve do Pardubic a odtud do Terezína. Vnučka Hanička, zvaná v rodině Pikulička, posílala do Terezína alespoň své fotografie a krátká psaníčka. Stal se ale zázrak – Hermína se dožila osvobození v Terezíně, Otu zastihl konec války na pochodu smrti. Rodina se opět shledala. A neobjeveny se dočkaly konce války i příbory pečlivě ukryté v sousedství.
Hermína, v rodině se jí říkalo Babáček, je dál používala, poté dcera Anna a pak i vnučka Hanička. Hermína zemřela v roce 1973, Anna o rok později a Hanička Pikulička roku 2021. Se stejnou láskou příbory ochraňovala pravnučka Hermíny – paní Markéta Rokytová. Když jsme se s Markétou poprvé setkaly, přišlo to jako blesk. Cítily jsme se jako staré známé, které navíc pojí stejný zájem – úcta k Markétiným předkům. Příběh o ukrytých příborech jsem znala, netušila jsem ale, že je rodina dodnes opatruje. A už vůbec jsem netušila, že příbory vyrobil velmi známý vysokomýtský nožíř Bohumil Rejman.
Řetězec neuvěřitelných životních náhod a dojemných okamžiků dnes získal další článek. Paní Markéta si přála, aby rodinná památka dělala radost a darovala mi ji. Věděla moc dobře, jak na mě zapůsobí. S pocitem hluboké pokory se tedy poprvé dotýkám předmětů zrozených ve městě, jež tak dobře znám. Předměty s příběhem – to je sen každého správného muzejníka. Proto i já sadu rozdělím a část se všemi informacemi daruji muzeu. Instituci, v níž 26 let pracuji.
Další díl získá řetězec tohoto příběhu v polovině září 2022, kdy ve Vysokém Mýtě budou za přítomnosti potomků odhaleny kameny zmizelých pro Otu a Hermínu. A já vím, že i tato událost bude jen dalším z článků příběhu a že nebude dílem posledním.
Vizitka
Soňa Krátká je kurátorkou sbírek v Regionálním muzeu ve Vysokém Mýtě, kde se specializuje na tradiční lidovou kulturu. Podílela se mj. na úspěšném zápisu Vodění jidáše na krajský i republikový seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury. Intenzivně se také věnuje dokumentování příběhů vysokomýtských židovských rodin. Její zásluhou bylo odhaleno i několik kamenů zmizelých na Pardubicku.
