<p>ČR: Osudy jednotlivců jsou často ovlivněny osudy a směřováním celé společnosti. Holocaust, uchopení moci komunisty, socialismus. Často se na pozadí těchto zvěrstev odehrávaly sta tisíce, respektive miliony osudů jednotlivých lidí, kteří měli, stejně jako my v současnosti, své přání, touhy, cíle i sny. Často nenaplněné.</p> <p>V této souvislosti může srdce českého o společnosti i historii zajímajícího se čtenáře zaplesat vždy, když se jednou za čas může dostat k dílu, které mu alespoň letmo poodkryje roušku tajemství některého z osudů, jež právě těchto několik historických mezníků zasáhlo.</p> <p>Viewegh a Pawlovská. Ne!</p> <p>Kromě řady odborných historických a politologických publikací se v podmínkách české kultury a literatury můžeme setkat s krásnou literaturou „par excellance“: Viwegh, Hercíková, Obermannová, Pawlovská. O to více potěší, když se na pultech českých knihkupectví objeví dílko zcela jiného kalibru. Právě takovým je kniha Medaile za ztraceného boha, kterou napsala nevidomá Anna Markowitz (původním jménem Olga Štěpánová).<br />
Více, či minimálně stejně jako obsah knihy, která se na pozadí historických událostí a převratů 20. století věnuje jedinému lidskému příběhu dívky, jež během války zjišťuje, že má bratra v SSSR, s nímž si dlouhá léta pouze dopisuje, než jí je zakázán jakýkoliv styk, zaujme ale příběh samotné autorky.</p> <p>Převraty a slepota. Přesto se nevzdala</p> <p>Anna Markowitz se narodila krátce po válce v Ostravě, příběh románové Erny tak lehce kopíruje příběh autorky samotné. Autorka rozhodně neměla na růžích ustláno. Kromě historických a politických událostí, které její život fatálně ovlivnily, jí osud přichystal i další zkoušku. Ztrátu zraku, o který přišla už ve třiceti letech. Štěpánová/Markowitz ale na život nerezignovala a rozhodla se nastoupit na dráhu koncertní pěvkyně. Nahrála řadu písní české i zahraniční literatury, pracuje také jako hudební pedagog a muzikoterapeut.<br />
Setkání s ženou, která ve svých románech nezapře citlivost a nezáludný smysl pro neobyčejnou poetiku všedního dne, je skutečným zážitkem. Těm, kdo neměli možnost promluvit s autorkou a zpěvačkou v říjnu během autorského čtení její knihy v pražském divadle Na Prádle, kde část jejího díla s dojetím přednesl třeba herec Alfréd Strejček, nelze než doporučit, aby se s výjimečnou ženou setkaly alespoň skrz stránky její knihy. Kromě románu Medaile za ztraceného boha vydala třeba i povídkový soubor Místo, které zvoní, nebo román Poslední závoj ne, Salomé.</p>
