Vstupenky je možné zakloupit v předprodeji v síti TicketON.
Pár otázek pro režiséra a dramaturga Jiřího Pivrnce
Hra je plná napětí, ale i humoru, o nečekané zvraty není nouze. Více prozrazovat ale není na místě, přišli byste o zážitek, jak to s unesenou dcerou bohatého průmyslníka a dvěma únosci, z nichž jeden zrovna moc inteligentně nevypadá, dopadne. Navíc v duchu názvu hry musíme něco zatajit. Nebudeme se tedy ptát na děj hry jako takové, ale zeptáme se režiséra a dramaturga v jedné osobě, Jiřího Pivrnce na jeho motivace a výběr hry.
Proč právě Něco zatajit?
Již při prvním čtení mne nadchlo zpracování tématu únosu a vydírání panem Rogerem Mortimer-Smithem. Ne snad pro kriminální podtext, který je obecně diváky přijímán jako zajímavý námět, ale pro vykreslení situace z různých zorných úhlů jednotlivých postav. Děj má celkem rychlý spád a mnoho zvratů, které nejspíše diváka překvapí. Abych ale diváky neochudil o příjemný zážitek, nebudu zápletky líčit. Dodám jen, že v originálu se hra jmenuje Gilty Secret (doslovný překlad = Utajená vina).
Takže po Pasti na myši opět detektivka a opět anglická tvorba?
Když se na to podívám z pohledu, jak je položena otázka, tak musím odpovědět kladně. Není to ale záměr, je to jen shoda okolností. Navíc Něco zatajit je psychothriller. Na druhou stranu obsahuje, stejně jako Past na myši, i humornou rovinu a myši.
Myši?
Ano myši. V Pasti na myši je najdeme v názvu, v Něco zatajit se s nimi v přenesené rovině setkáme v podobě dvou hlavních postav: George a Lennieho.
Narážíte tím snad na Steinbeckovo dílo O myších a lidech?
Ano, mám na mysli novelu Johna Steinbecka O myších a lidech (Of Mice and Men) z roku 1937. Hlavní postavy se v Steinbeckově díle jmenují George a Lennie, ve hře Něco zatajit si dvě hlavní postavy tato jména vypůjčí jako přezdívku. V obou případech se chtějí vymanit z chudoby.
Takže se dramatik Mortimer-Smith nechal inspirovat Steinbeckovým dílem…
Ano. Ale dodejme, že Steinbeck původně nazval své dílo „Something That Happened“ (volně přeloženo: I něco takového se stává). Název změnil po přečtení básně slavného skotského básníka Roberta Burnse „Polní myšce“ (To a Mouse). Takže dramatik se inspiroval spisovatelem, kterého inspiroval básník. Mortimer-Smith ovšem v této hře používá daleko více symbolických odkazů na anglicky (respektive skotsky) psanou literaturu.
Můžete být konkrétnější?
Z novely „O myších a lidech“ přejímá i Lennieho přání chovat králíky, nebo Lernnieho příjmení Small (=Malý). Na rozdíl ale od Steinbeckova Lenniho, který je ve skutečnosti velký, Mortimer-Smithův Lenine velký není, ale ve skutečnosti se nejmenuje Small, nýbrž Large (=Velký). Autor si dále pohrává i s názvem e-mailové schránky „starý známý“, který odkazuje na v anglicky mluvících zemích slavnou silvestrovskou píseň „Auld Lang Syne“, u nás známou pod názvem „Valčík na rozloučenou“. A světe div se, jejím autorem není nikdo jiný než již zmíněný skotský básník Robert Burns (jehož inspirovala podobná báseň Roberta Antona). Obě básně byly poprvé do češtiny přebásněny Josefem Václavem Sládkem, to ale asi Mortimer-Smith netuší J Ve hře je dále zmíněna divadelní hra skotského autora Jamese Matthewa Barrieho „Chlapík Crichton“ (The Admirable Crichton“) o skvělém komorníkovi, který si ví se vším rady.
Počkejte, nenapsal Petra Pana?
Ano napsal. Ale vraťme se ke Crichtonovi. V Barrieho komedii je to, jak už jsem řekl, šikovný komorník. V naší hře si Mortimer-Smith vypůjčil toto příjmení pro postavu inspektora. V neposlední řadě si Mortimer-Smith vypůjčil do své hry i okřídlenou větu Marka Twaina o přehnaných zprávách o jeho smrti.
Vršovické divadlo MANA
Moskevská 967/34
Praha 10-Vršovice
GPS: Loc: 50°4’8.381″N, 14°27’14.012″E
http://www.divadlo-okko.cz/
stupenky@divadlo-okko.czvstupenky@divadlo-okko.cz
