Předčasné volby, krize a kultura

Zatímco mi před minulými volbami dalo trochu víc práce hledání společných průsečíků ve volebních programech několika, co se vstupu do parlamentu týče, nadějných stran, nyní je společný rys zřetelný na první pohled: strany pro oblast kultury víceméně  neslibují nic (s výjimkou KSČM).

Na skok se k volebním programům z roku 2006, resp. k jejich hlavní prioritě, vrátím. Všechny vládnoucí i některé nově se etablující strany slibovaly pod tlakem veřejnosti nasměrovat 1% ze státních výdajů do kultury. Prosadit to mínili uchazeči o poslanecký post z ODS, ČSSD, Strany zelených a KSČM. KDU-ČSL byla sice opatrnější, nicméně oznamovala, že bude usilovat o to, aby se výdaje na kulturu 1 % alespoň přiblížily. Z toho jsem tehdy mylně vyvodila, že není důvod, aby na konci volebního období v roce 2010 nevykazovala výdajová část státního rozpočtu minimálně jednoprocentní podíl ve prospěch kultury.

Není rok 2010 a je krize. Tehdejší slib se vytratil z myslí a zřetele politiků, ale asi i veřejnosti. Stát je  po uši zadlužen a dluhy špatným hospodařením nepřetržitě narůstají.

A jak tedy strany pojímají kulturu ve svých aktuálních volebních programech?

ČSSD: Hodlá podporovat všechny druhy umění bez ohledu na žánr, popularitu, kvantitativní nebo věkový dopad. Chce se zasadit o zlepšení podmínek pro financování a činnosti nestátních neziskových organizací.

ODS: V dokumentu volebního programu jsem našla slovo kultura nejdříve v souvislosti s dluhy: Nebezpečná kultura dluhu. A pak v kapitole pro mladé: Chceme co nejsvobodnější prostor pro pestré kulturní aktivity, včetně nezávislé kultury. Role státu proto musí být omezená, nemůže stanovovat, co kultura je, či není, a nemůže určovat, jakou roli v našem životě má mít. To patří do výlučné sféry individuálního občanského rozhodování.

Strana zelených: Vzděláním a kulturou proti nárůstu extrémismu

Zatímco peněz pro školství a kulturu je rok od roku méně, extremismus a násilí ve společnosti narůstá. Všeobecné vzdělání a kulturní rozhled považujeme za základ prevence proti nárůstu neonacismu. Zelení prosazují, aby ani v době krize investice do vzdělání, vědy a kultury neklesaly. Bereme si příklad z Finska, kterému se taková strategie vyplatila. Jen díky vzdělaným lidem můžeme obstát v celosvětové konkurenci. Nabídneme vysokoškolákům nový systém grantů a stipendií. Bez odstranění sociálních nerovností v přístupu ke vzdělání nelze o zavedení školného ani uvažovat. Podpoříme stáže mladých vědců na zahraničních univerzitách. Státní podpoře kultury dáme transparentní pravidla.

Nejvíce slibů předložila KSČM:

– Zajistit dostupnost kulturních a sportovních akcí a hodnot, podporu původní české tvorby všech forem; 1 % státního rozpočtu pro resort kultury; minimálně v době krize nekrátit výdaje na vlastní kulturu (bez výdajů na církve);

– Postupně zvyšovat úroveň kultury a umění ve všech jejich formách a pro všechny skupiny občanů; nepodporovat projevy přehnané komercionalizace umění;

– Usilovat o to, aby krácení výdajů na kulturu nepoškodilo rozvoj amatérské kultury a s ní spojených institucí; zachovat potřebnou podporu kultuře národních a lidových tradic;

– Usilovat o zavedení slev vstupného na hodnotné kulturní akce u vybraných skupin občanů (děti, mládež, zejména studenti a učňové, senioři, zdravotně handicapovaní občané);

– Prosazovat, aby v kultuře nedocházelo k ekonomické, politické či ideologické diskriminaci; podle toho upravit systém grantů a dotací, posílit včasnost a pružnost rozhodování o finančních prostředcích tak, aby o prostředcích pro kulturu spolurozhodovali tvůrci a ne pouze úředníci a politici; jako významné kriterium pro poskytování grantů a dotací zařadit podporu mladých tvůrců;

– Prosadit restituční tečku a zastavení jakéhokoliv dalšího vydávání majetku církvím.

Naopak TOP 09 nevábí voliče na žádné konkrétní vějičky pro oblast kultury:

Vláda vzešlá z předčasných voleb bude především muset vyvést zemi z ekonomické krize a v tomto smyslu být nejen vládou vysoce kompetentní, ale i vládou „krizového řízení“. Nebude to rozhodně vláda, která smí slibovat nové výdaje, nové sociální jistoty, další investice či snižování daní. Za této situace považujeme za poctivé koncipovat náš volební program čistě jako náš pohled a naše řešení hlavních problémů dnešní České republiky, a nikoliv jako detailní popis všech našich dlouhodobých programových cílů pro jednotlivá ministerstva.

Myslím, že za stavu, v jakém se naše země nyní nachází, a při vědomí, že se může zásadně zhoršit, lze taková slova akceptovat s jednou výhradou.  Hlavní prioritou pro dny příští je určitě vyvedení země z krize, ale nejen ekonomické, ale i duchovní. Pokud se to některé straně či koalici povede, pokvete i  kultura, aniž by k tomu potřebovala sliby, natož plané.

Ludmila Kučerová