Nebudu prozrazovat, jak pomník vypadá. Práce je výsledkem vzácného porozumění, jak od veteránů a jejich potomků, tak od představitelů města. Byla čistá radost na takovém úkolu pracovat. Je to pomník se silným lidským příběhem…
Pokud náhodou půjdete 6. června (datum vylodění spojeneckých vojsk v Normandii) ve 14 hodin Chodskou ulicí, tak mě tam zastihnete, jak odmotávám bílé plátno z pomníku a nemohu se dočkat, jak se vám hotové dílo bude líbit.
A jak se bude líbit těm, kteří s nápadem přišli? Jamesi Duncanovi, který si v květnu 1945 vykouřil svou dýmku na ochozu domažlické věže, Hermanu Geistovi, který ve svém vysokém věku stále s námi komunikuje z New Yorku, potomkům velitele Roberta Gilberta, který se dožil 101 let a svou vojenskou pozůstalost odkázal domažlickému muzeu. Odhalení se nedožil také Matthew Konop, který si získal srdce Chodů, když na ně promluvil chodským nářečím, jemuž ho naučil jeho dědeček.
Tedy… pokud všechno do příští neděle stihnu…
Václav Fiala, sochař
