Sledujete televizní dokumentární cykly Šumná města a Šumné stopy? Oblíbené výlety za tvorbou českých architektů doma i v cizině mají kromě průvodce Davida Vávry ještě jednoho protagonistu: režiséra a scénáristu Radovana Lipuse. A přestože je Lipusovou hlavní doménou divadelní režie, přiznává, že v šumných dokumentech zúročil svůj celoživotní zájem o architekturu. Na divadlo však kvůli televizní práci rozhodně nezanevřel. V současné době hraje divadlo MANA ve Vršovicích jeho inscenaci Ptáci, zvířata a moji příbuzní podle populárních knih britského přírodovědce Geralda Durrella. Jak se mu pracovalo s mladým hercem Antonínem Holubem a Jitkou Smutnou, co si myslí o kvalitě mimopražských divadel a jak se vyrovnává s pomíjivostí divadelní práce? „Víte, divadlo není pro sraby. Divadlo je pro silné lidi, kteří jsou schopni stát tváří v tvář nicotě, protože divadlo je nejluxusnější umělecký druh. Tvoříte tady a teď obrazy, sochy, stavby a plátna z vlastního dechu, z času, z pohybu těl a setkání myšlenek. Je to, jako když vysypete mandalu, kterou na konci večera rozfoukáte, a zase je tam čisté jeviště. Tohle si musí člověk v sobě vyřešit, protože jinak by divadlo vůbec nemohl dělat.“
Poslouchejte nás také na:
