<p>OPOČNO: Město – malíř světového významu – mecenáška výtvarného umění – to je spojení, které se 18. října 2012, v den, kdy Meda Mládková převzala čestné občanství města Opočna, stalo realitou. Byla to totiž nepochybně právě ona, kdo pro svět objevil opočenského rodáka Františka Kupku, zakladatele abstraktní malířské tvorby.</p> <p>Slavnostní akt udělení čestného občanství města paní Medě Mládkové sledoval v Opočně naprosto plný sál Kodymova národního domu. Slova starosty Štěpána Jelínka o tom, že v osobě Medy Mládkové se František Kupka symbolicky vrací tam, odkud vyšel do světa, a následný standing ovation mecenášku opravdu dojaly: „Opočno může počítat s mojí pomocí kdykoliv a jsem velmi hrdá na to, že dneska tady Kupku slavíte a já vám moc děkuju. Jsem velmi hrdá na toto vyznamenání. Myslím, že by měl radost a v nebi vám děkuje.“<br />
Na svůj věk neobyčejně vitální Meda Mládková se v r. 1989 vrátila po mnoha desítkách let emigrace zpět do České republiky. Stále však pendluje mezi Prahou, Amerikou nebo třeba Karibikem. „Do letadla se mi nechce, ale chce se mi tam, kam jedu,“ říká. A když se zeptáte, kolika jazyky se při svých cestách domluví, odpoví: „Samozřejmě česky, německy, maminka byla Němka, francouzsky, anglicky a španělsky rozumím. Nejraději mám samozřejmě češtinu, o tom není pochyb.“ Prý by také mohla být žijící reklamou na jeden produkt známý svým fialovým obalem, k čemuž sama s úsměvem dodává: „Já bych vlastně měla napsat té fabrice, aby mně dala nějaká procenta, protože já každý den sním jednu tuto čokoládu. Firma by měla koupit jeden z obrazů Františka Kupky a poslat ho do Musea Kampa.“<br />
Malíře Františka Kupku (23. září 1871 Opočno – 24. června 1957 Puteaux, Francie) objevila v době, kdy studovala kunsthistorii v Paříži. Tehdy už to byl starý muž. „Nikdy nezapomenu, když jsem ho našla. Přišel starý krásný pán a já jsem řekla: Jsem Češka, studentka kunsthistorie v Paříži a já tak toužím vidět vaše obrazy. On se rozzářil, protože k němu vůbec nikdo nechodil a já byla Češka, navíc v emigraci, což pro něj bylo boží požehnání,“ sugestivně vypravuje Meda Mládková a pokračuje „velmi šťastný mě vzal do svého ateliéru a já jsem se mohla zbláznit. Běhala jsem od obrazu k obrazu a vlastně poprvé jsem měla pocit, že vidím umění.“<br />
To byl první impuls, z něhož se narodila unikátní sbírka Medy Mládkové, která v současné době zahrnuje 215 Kupkových obrazů, kreseb a studií a patří k nejucelenějším svého druhu na světě. Od začátku letošního roku, kdy byla doplněna o další část, jsou v ní také Kupkovy poznámky, dopisy i osobní záležitosti a opravdoví znalci říkají, že korespondence je důležitější než některé obrázky. „Já myslím, že Kupka dávno ještě není tam, kde bude jednou. On určitě bude tak vysoko, jako je Kaminski, protože on se vědomě rozhodl, že bude abstraktní. On byl opravdu jediný, kdo se tak rozhodl,“ tvrdí paní Meda.<br />
Kolekce děl Františka Kupky zároveň tvoří jeden ze základů sbírky moderního umění, kterou v Museu Kampa v Praze provozuje Nadace Jana a Medy Mládkových, a která dnes zahrnuje 1200 děl výtvarného umění, z nichž zhruba pětinu je možné zhlédnout při návštěvě zrekonstruovaných Sovových mlýnů. Expozici v muzeu obměňuje paní Meda každý den a poznamenává k tomu: „Procházím se tam a podle nálady obměňuji – vše vychází z intuice a pocitů.“<br />
Jedním z nejbližších spolupracovníků Medy Mládkové je dnes JUDr. Jiří Pospíšil, bývalý ministr spravedlnosti. „Velmi kriticky ho pozoruju již tři roky a na rozdíl od všech ostatních politiků není pouze vyškolený, ale velice vzdělaný. Pospíšil je velkým znalcem umění. Umění člověka zušlechťuje a on je ušlechtilý člověk. Kdybych zítra zemřela, on přejímá všechno,“ prozradila.<br /> A důkazem toho, že si Jiří Pospíšil opravdu získal velkou důvěru majitelky sbírky a stal se jejím, jak sám řekl, „komorníkem“, je jeho přítomnost při důležitých jednáních a rozhodnutích, z nichž v Opočně odtajnil: „Na kolik je Kupka významný pro světové výtvarné umění, není třeba zdůrazňovat. Paní Meda nemluví pravdu, když říká, že své ekonomické kvality nepoužívá při kupování umění. Právě koupě sbírky, kterou jsme přivezli naposled, je důkazem nejen citu pro výtvarné umění paní Mládkové, ale i mimořádných vyjednávacích schopností a mimořádného ekonomického talentu. Museum Kampa pořídilo tuto sbírku za zlomek původní ceny. Koupili jsme pro český národ jedinečný soubor, který je unikátní jak výtvarnými díly, tak dokumenty, které jsme přivezli. A to opravdu za zlomek ceny právě díky ekonomickým kvalitám paní Medy Mládkové, která není jen skvělá kunsthistorička, ale také skvělá vyjednavačka,“ a ještě s úsměvem dodal, „při koupi poslední sbírky Kupkových obrazů, kterou jsme dovezli z USA, začala paní Meda vyjednávat s taktikou, že Kupka by chtěl, aby sbírka byla v Čechách, v muzeu Medy Mládkové. A protože Kupka je spiritista, tak jestli majitelka Lilli Lonngren Andersová neprodá svou sbírku za poloviční cenu, bude ji strašit.“<br />
Pádu totality se bohužel nedočkal manžel Medy Mládkové Jan. „Byl velký patriot a tak strašně miloval tuto zemi, tak se toužil vrátit, bohužel však zemřel dva měsíce před převratem,“ řekla o něm sama.<br /> „Přežije-li kultura, přežije národ,“/ říkal Jan Mládek a nebyla to jen slova, ale především životní filozofie, což potvrdil i JUDr. Jiří Pospíšil: „Kdo kupuje umění, tak do toho často ukládá své peníze. Je to forma investice a já to nekritizuji. Mládkovi však byli opravdu ti, kdo jezdili v šedesátých a sedmdesátých letech z Ameriky do Čech a kupovali tady umění od výtvarníků, když bylo zcela zjevné, že to jsou pro ně v uvozovkách vyhozené peníze. Dělali to opravdu na podporu výtvarníků, aby oni měli z čeho žít. Nikdo si tehdy nemohl myslet, že takové umění bude jednou prodejné. Tehdy to byla opravdu podpora české kultuře, byla to snaha podporovat české výtvarníky, aby přežili a hlavně, když se umění koupilo, vystavit ho v zahraničí. To je také ještě jedna věc, kterou musí čeští kunsthistorici zpracovat – aktivity Medy Mládkové na tomto poli, tzn. zpracovat všechny výstavy, články, publikace, které vydala v Americe a v západní Evropě, kde právě české umění prosazovala. Nebyl to jen Kupka, byla to celá poválečná generace českých výtvarníků, která se právě díky ní dostala do světa a byla ve světě známá.“<br />
A Jiří Pospíšil také prozradil, na co se mohou milovníci výtvarného umění ještě letos těšit: „Připravuje se velká výstava v Národní galerii. Vernisáž bude v listopadu a výstava se uskuteční u příležitosti kulatého výročí vystavení abstraktních obrazů Františka Kupky na Pařížském salónu. Je to totiž letos právě sto let, a proto Národní galerie pořádá tuto velkou výstavu. A právě obrazy ze sbírky Jana a Medy Mládkových tvoří základ této kolekce, protože sice Národní galerie má možná více obrazů než Meda Mládková, ale ona má nejdůležitější obrazy, které zachycují Kupkův vývoj. Budou tam i zápůjčky z Ameriky a celé Evropy, stojí to za to, protože takováto výstava zde zase mnoho let nebude.“<br />
V Museu Kampa začne v polovině prosince t.r. další velká výstava a to významného českého skláře a zakladatele českého moderního skla Reného Roubíčka, který letos slaví 90 let, a jeho manželky Miluše Roubíčkové, která je také mimořádnou výtvarnicí. Jiří Pospíšil k tomu dodává: //„My máme skvělé ženy výtvarnice, ale občas žily a stále žijí ve stínu svých manželů výtvarníků. Paní Mládková se proto snaží vystavovat i ženy, a tak každý rok pořádáme výstavu jedné z významných českých výtvarnic – Evy Kmentové, Miluše Roubíčkové, příští rok Zdeny Fibichové. Pro cizince je dnes Muzeum Kampa nejbližším místem pro styk s českou kulturou a díky Medě Mládkové je to také výtvarné umění druhé poloviny 20. století.“<br />
Dvě hodiny ve společnosti Medy Mládkové a Jiřího Pospíšila, ale také originálu Kupkovy olejomalby Výšky IV z roku 1938, jehož cena je zhruba taková, jaký je rozpočet města Opočna, přinesly většině přítomných v opočenském Kodymově národním domě nejen nezapomenutelné zážitky, ale také pocit, že i my Češi máme být na co a na koho hrdi. Meda Mládková je toho zářivým důkazem.<br />
A právě proto je důležité připomenout její závěrečná slova o tom, že Kupkovy ostatky by měly zůstat tam, kde jsou nyní, která jsou jasným vzkazem současným snahám o zviditelnění několika málo jedinců. </p> <p>Další info: http://www.museumkampa.cz/</p>
