Od Gutenberga ke Gatesovi

PRAHA:

Počátky zřizování knihoven a tiskáren pro nevidomé jsou u nás spjaty s existencí slepeckých ústavů. Velký zlom nastal koncem sedmdesátých let 19. století, kdy se do českých zemí dostává přes německou jazykovou oblast Braillovo slepecké písmo. Tehdy zakládají čtyři slepecké ústavy vlastní knihovní fondy, jejichž část se později dostává do fondu knihovny spolku „Český slepecký tisk“. Tento spolek, v podstatě přímý předchůdce pražské knihovny a tiskárny pro nevidomé, vznikl v roce 1918. U jeho zrodu stál nevidomý hudební skladatel, pedagog a osvětový pracovník Karel Emanuel Macan (1858 Pardubice – 1925 Praha).

Dnes má Knihovna a tiskárna pro nevidomé Karla Emanuela Macana (spolu s Moravskou zemskou knihovnou v Brně) pobočky po celé ČR a fond zvukové knihovny nabízí čtenářům kolem 5000 titulů beletrie i odborné literatury, přibližně 3000 titulů knih a učebnic a zhruba 4000 hudebnin tištěných v bodovém písmu. Zápůjčky osobně i poštou jsou pro uživatele zdarma. K zaevidování stačí vyplnění čtenářské přihlášky a její potvrzení buď očním lékařem, nebo zaslání kopie průkazu ZTP/P.

Oddělení pro nevidomé a slabozraké však jdou ve svých nabídkách ještě dál. Snaží se zpřístupňovat informace i umělecké hodnoty nejen prostřednictvím Braillova slepeckého písma, zvukových záznamů, ale i digitálními texty. Kombinace braillského zobrazovače (tzv. braillský řádek nebo hmatový display, na kterém jsou informace převedené zvláštními ovladači z monitoru počítače zobrazovány v braillově bodovém písmu) s hlasovým výstupem značně zvyšuje rychlost a přesnost, s jakou je schopen nevidomý uživatel pracovat na PC, a tedy i číst. Práce na PC není díky stále se vyvíjejícím speciálním programům dnes již nic neobvyklého, a tak i knihovna pro uživatele stále rozšiřuje nabídku. Například převádí klasické magnetofonové kazety do formátu mp3.

Pro své stejně handicapované kolegy a kolegyně tuto práci zajišťuje Tomáš Hromádka, kterému jsem položila několik zvědavých otázek.

Kdy se s kompresí zvukových souborů v knihovně K. E. Macana začalo?

Převádění audio kazet do mp3 se provádí, alespoň přes firmu Integrace, pro kterou to dělám já, od června 2007.

Co se hlavně převádí?

Postupně by v digitální formě měly být k dispozici tituly, které byly nahrávány na kazety a cívky, takže asi úplně všechno, co není dostupné na originálních audio nebo mp3 CD.

Můžete – pro představu – stručně popsat pracovní postup?

Nejprve je třeba nahrát zvuk z kazety do počítače v nekomprimovaném formátu (wav), k tomu je nezbytné mít kvalitní magnetofon, dobrou zvukovou kartu v PC a v zásadě jakýkoliv software umožňující nahrávání zvuku ze vstupu pro vnější zdroj na zvukové kartě. Potom se musí nahrávka upravit, tj. zbavit šumu, pomocí speciálního zvukového softwaru a očíslovat (na začátek každé stopy ´tracku´ se vloží hlasem namluvená číslovka). Toto slouží pro lepší orientaci nevidomého posluchače v seznamu stop, když poslouchá např. v mp3 přehrávači, na kterém nevidí číslo stopy.

Jak dlouho tahle práce trvá?

Nejvíce času zabere vlastní nahrávání. Běží to prostě tak dlouho jako kazeta, čili většinou 90 minut. Protože stopy zdigitalizovaných knih mají mít – vlastně ani nevím z jakého důvodu – kolem pětadvaceti minut, a ne klasických 45 (délka jedné strany devadesátiminutové kazety), tak nahrávám cca 20 minut. V příhodnou chvíli, např. při konci kapitoly nebo odstavce, to odstřihnu, začnu nahrávat novou stopu a tu první mezitím upravuji. Pokud se neflákám, tak jsem schopen za den nahrát 5 až 6 kazet, takže mně to zabere opravdu  standardních 8 hodin.

Kolik už jste toho převedl?

Prozatím jsem převedl 127 titulů. Kolik to bylo kazet, ani nevím.

Potom už si mohou abonenti jen zajít do knihovny?

Buď si přijdou půjčit CD, nebo si po registraci na webu knihovny můžou vybraný titul rovnou stáhnout.

Výhodou formátu mp3 je podle mě především úspora místa. Jaké jsou ty další?

Oproti analogovým nahrávkám je to hlavně fakt, že se poslechem nezhoršuje kvalita, není tu žádná páska, která se může zmuchlat či přetrhnout atd.

Na Wikipedii jsem se dočetla, že při kompresi mluveného slova jsou výsledky výrazně horší a že jsou vhodnější jiné metody…

Kvalita komprimovaného zvuku závisí nejen na zvoleném datovém toku, ale i na správně nastaveném kodéru. Možná se mýlím, ale mně se toto nestává, pokud nepřevádím opravdu špatnou zdrojovou nahrávku. Musím počítat s tím, že pokud je zdrojový zvuk nekvalitní, tak digitalizací a úpravou jej lze vylepšit jen velmi těžko, či vůbec. Formát mp3 je přece jen populárnější a hlavně podporovaný všemi dnešními přehrávači, což se o dalších formátech říci nedá. Také proto ho preferujeme.

Děkuji za rozhovor

Eva Horníčková