<p>PRAHA: Římskokatolický kostel sv. Tomáše leží v samém centru Prahy, v rohu Malostranského náměstí, kde je v současnosti jediným farním kostelem. Vzhledem k tomu, že i přes svou atraktivní polohu nepatří k centru zájmu zejména zahraničních turistů tak, jak je tomu třeba u kostela sv. Mikuláše, Víta a podobně, návštěvníky, kteří sem zavítají, čeká nevšední zážitek.</p> <p>Úchvatná výzdoba, hra varhan, mše jen pro pár (náhodných) návštěvníků, to vše nabízí v uspěchaném dni v metropoli alespoň na pár desítek minut útěchu a povzbuzení. Ne vždy byl ale monumentální renesanční kostel tak pečlivě obhospodařováván a nádherně vyzdoben. Má totiž pohnutou historii.</p> <p>V područí augustiniánů už od středověku</p> <p>Vybudován byl na pomezí třináctého a čtrnáctého století, a to díky řádu augustiniánů, které do Prahy poprvé pozval tehdejší král, Václav II. V patnáctém století byl kostel vypálen, v polovině století šestnáctého se pak začalo s jeho renovací. Poslední generální úprava byla provedena v polovině dvacátého století.<br />
Kostel je stále ve správě augustiniánů, v současnosti mu „šéfují“ tři španělští členové tohoto řádu, kteří byli před několika lety povoláni ze Španělska na misi do Česka. Jeden z nich, augustiniánský kněz Juan Provecho, který celebruje zdejší mše, prozrazuje, jak se u svatého Tomáše ocitl: „Po konci studií jsem byl pozván do Brazílie, na misi. Tam jsem pracoval asi rok a půl ve škole, v klášteře, byl jsem tam moc spokojený, lidé tam jsou jako droga, chytli mě za srdce. Pak mě můj představený poslal se dvěma bratry do Česka, tady jsem se zpočátku moc neorientoval, oproti Brazílii mají lidé velký odstup. Češi jsou odtažití,“ svěřuje se dvaačtyřicetiletý kněz, který ve farnosti působí jako kuchař, správce i v řadě dalších profesí.</p> <p>Kuchař, topič… a kněz</p> <p>„Nemáme moc peněz, tak si všechno musíme dělat sami, musíme si vařit, spravovat to tu, řešit, jak se zaplatí vytápění,“ lituje s tím, že na pravou duchovní činnost, která by měla být jeho prioritou, mu příliš času nezbývá. Pomyslnou alfou a omegou budoucí činnosti, ale také tváře kostela, jsou tak církevní restituce, respektive navracení majetku zcizenému církvi po roce 1948. Podle Provecha nemůže být žádná diskuze o tom, zda církvi majetek patří nebo ne. Je to prý jednoznačné. </p> <p>Odkud máš ten mobil?</p> <p>„To, co patřilo církvi, jí musí být vráceno. Některé diskuze o tom, proč církev má takový nebo makový majetek, mi připadají nesmyslné. Také nechodím a neptám se lidí: odkud máš takový mobil a podobně. Všechno je dokázáno, je dokázáno, že církev měla ten a ten majetek, a má ho dostat zpátky,“ tvrdí Provecho.</p> <p>Církve mají od státu podle navrhovaného zákona dostat 59 miliard korun. Stejně jako řadu příznivců má i dost odpůrců. Třeba z řad sociálních demokratů nebo komunistů. Vládní TOP 09 ale považuje vyrovnání s církvemi za svoji prioritu.</p>
