Sonda do kulturního života Velvar – se starostou Radimem Wolákem
Ó, Velvary, ó, Velvary, kde jsou mé tolary? Jed jsem, pil jsem, hodoval jsem, hezké…
VSETÍN: Nezávislé komorní vsetínské divadlo (NKVD) si v pátek 29. února připomene desáté výročí od premiéry jeho první divadelní hry Lucerna. Při této příležitosti se v lidovém domě uskuteční slavnostní vzpomínkový večer spojený s ukázkami největších a nejúspěšnějších kusů v historii tohoto místního ochotnického souboru. „Bude to jakési leporelo složené z toho, co všechno jsme za těch deset let učinili, ať už v oblasti divadelní nebo provozní. Připomeneme si, za jakých podmínek divadlo vzniklo a nebudou samozřejmě chybět ani ukázky z her Baron Münchhausen, Sen noci svatojánské nebo Revizor,“ přiblížil chystanou slavnost režisér a zakladatel souboru Pavel Rejman.
Diváci se podle něj mohou těšit i na promítání zajímavých fotografií a jiných dokumentů, které očím diváka dosud zůstaly ukryty. NKVD vzniklo na jaře v roce 1997 za velmi neobvyklých okolností.
Pavel Rejman tehdy svolal do kavárny Pod Klenbou skupinu asi třiceti lidí, aniž by jim sdělil důvod setkání. Následně jim pogratuloval, že se stali členové vsetínského komorního divadla. „My jsme tam všichni rádi přišli, protože jsme si mysleli, že je to mejdan. Pavel ale tehdy přišel a oznámil nám, že je národní obrození a že budeme hrát jak jinak než českou klasiku – Lucernu. Direktivně nám rozdal scénáře a řekl, že příští čtvrtek je první zkouška. A prý kdo nepřijde, je zbabělec,“ vzpomíná na založení souboru František Segrado.
Podle něj to bylo chytré. „Kdyby nás přemlouval, většina z nás by si našla nějakou výmluvu, proč nemůže hrát. Vsadil na to, že se lidé vzájemně znají a že jim nebude nepříjemné se scházet. Navíc to bylo v období, kdy si všichni stěžovali, že se tady nic neděje a všichni jen u piva diskutovali, že by tady „někdo“ měl dělat kulturu,“ říká Segrado, na jehož popud přibylo v původním názvu souboru slůvko „nezávislé“ a ten tak začal používat nechvalně známou zkratku NKVD.
Mezi zakládajícími členy tehdy byli také současný místostarosta Jaromír Kudlík a nynější starostka Květoslava Othová. „Tehdejší doba byla velmi krásná a euforická a nešlo jen o samotné divadlo, ale také o setkání s přáteli. Soubor nastudoval řadu zajímavých kusů a ač to byla klasika, vždycky s nadhledem reflektovaly aktuální dění,“ vzpomíná Květoslava Othová. Na zakládající schůzce tehdy padl i termín premiéry – ta se měla původně uskutečnit ještě tentýž rok na podzim. „Ale protože přišly povodně, posunuli jsme premiéru na 28. února následujícího roku,“ vysvětlil režisér Rejman. Od té doby členové souboru nastudovali více než deset inscenací a za své divadelní umění byli mnohokrát oceněni na nejrůznějších přehlídkách.
Hrála se přitom česká i světová klasika. Po Jiráskově Lucerně přišly na řadu Gogolův Revizor, Shakespearův sen noci svatojánské, legendární Baron Münchhausen s nezapomenutelným Josefem Dubšíkem v hlavní roli nebo Pitínského Matka, v níž excelovala Dáša Pavloušková. „V rámci souboru vznikaly i drobné podprojekty, mezi nimi i kus Don Quijote, který režírovala Magda Tomečková,“ vzpomíná Pavel Rejman. Poslední divadelní hrou nastudovanou vsetínskými ochotníky je Prevértova Roura k rouře pasuje, která měla premiéru před čtrnácti dny a už nyní se ochotníci chystají i na její reprízu. Ta se uskuteční 6. března.
Vznik NKVD bezesporu přispěl ke vzniku i dalších ochotnických souborů. V době největší slávy vsetínského ochotnického divadelnictví jich bylo aktivních sedm, nyní je jich o dva méně. Páteční slavnostní večer začíná v divadelním sále lidového domu v 19 hodin.
Eva Stejskalová