Kolik fotografií a jakého formátu v Čajovně vystavujete?
Jedná se o malou výstavu jedenácti barevných fotografií. Snímky jsou klasické velikosti A4 umístěné ve skleněných klipech.
Jaká místa zachycují?
Na fotografiích lze najít scenérii krajiny kolem Sedlčan. Především jsou tu dominanty z podzámčí Vysokého Chlumce a přírody nedalekých Nechvalic, kam příliš našich turistů ani cizinců nezavítá.
Jak se vám líbí prostory Čajovny a myslíte, že jsou pro výstavy vhodné?
Byl jsem velmi potěšen, když mi vedoucí Čajovny Ve dvoře Zdena Chlastáková nečekaně nabídla prostory tohoto zařízení k prezentování mých fotografií, aby oživily zdejší místnosti. Myslím si, že mnozí návštěvníci, kteří si přijdou vypít svůj šálek čaje, najdou i pár minut času na zhlédnutí několika obrázků. Na fotografiích lze najít i momenty z míst důvěrně známých, které nám ale ve spěchu unikají.
Co a kdy vás přivedlo k fotografování?
V době mého dětství byl můj táta novinářem a vášnivě fotografoval. Na krku se mu neustále houpal kijev, později si koupil japonskou zrcadlovku yaschicu. Tehdy se ještě vyvolávaly svitkové filmy v temné komoře, pro malého kluka to byla hotová magie. Toužil jsem se mu podobat.
Co vám tato činnost přináší?
Umění fotografie je umění okamžiku. Strašně rád hledám a nacházím to pravé světlo, kdy nastává ten jediný a správný moment stisknout spoušť fotoaparátu. Vybavuji si známého fotografa Jana Reicha, který žil po mnoho let na chalupě v Křemenici, jak stával se svým stojánkem a deskovým přístrojem a celé hodiny čekal na ideální okamžik.
Fotíte raději černobíle nebo barevně?
Dnešní doba přeje barevnému vidění světa, ale jsem přesvědčen, že černobílá fotografie má někdy větší vypovídající hodnotu. Musíme totiž více zapojit i svou fantazii. Pak se obrázek hlouběji vrývá do naší paměti. Sedlčansko fotografickými náměty přímo oplývá. Možná se k černobílým snímkům jednou vrátím, je to mé tajné přání.
