Od poloviny osmdesátých let 20. století působily v Čechách mimo Prahu dvě regionální subkulturní umělecké scény. První v Ústí nad Labem. Druhá v Ostravě, která se vyznačovala zcela specifickým přístupem k tradičním projevům. A to v důsledku mizivého napojení na scénu pražskou či do center jiných krajů a také v důsledku odsuzování subkulturní tvorby státními institucemi. Vůči oficiálním projevům uměleckým a jejich institucionální opory umělecká scéna Ostravy volila tvůrčí projevy především ve veřejném prostoru a kritizovala základy oficiálních děl. Devadesátá léta znamenala pro umělce Ostravy a kraje velkou proměnu. V celospolečenském dění, ovlivněném transformací prostředí do té doby veskrze industriálního, začali umělci kraje tvorbou pronikat nejen na scénu celorepublikovou, ale i na scénu středoevropskou. Vše spoluutvářelo vznik jednoho z nejvýraznějších lokálně kulturních center, které podnítilo proměnu zázemí kulturních institucí a zároveň podmínek samotné tvorby zdejších tvůrců.
Konkrétněji, řada umělců a umělkyň, kteří byli ještě ke konci osmdesátých let minulého století představiteli svébytné ostravské alternativní kultury, začala v nové dekádě studovat na vysokých školách uměleckého směru především v Praze. Po studiu či rehabilitaci začali pedagogicky působit na nové vysoké škole – fakultě umění Ostravské univerzity, což se týkalo především osobností jako byl malíř a profesor Eduard Ovčáček, sochař a profesor Marius Kotrba. Zároveň řada i dalších svou volnou tvorbou poutalo pozornost řady mimo ostravských kurátorů a kurátorek i kulturních institucí v zahraničí. Což jim přineslo škálu výstavních projektů, členství v prestižních spolcích, zájem o jejich díla v aukcích. Příkladně malíři Antonínu Kročovi, vizuálnímu umělci Janu Wojnarovi, sochaři Igoru Kitzbergerovi a dalším. Podstata umělecké scény Ostravy se proměnila také tím, že sem přicházely nové osobnosti a jiné naopak odcházely. Své vztahy k Ostravsku udržovaly nadále, a to vnitřními a rodovými skrze rodné město-místo, osobními a přátelskými skrze rodinu-přátele, uměleckými a kulturními možnostmi výstav v Ostravě a kraji apod.
Vše byl a je důvod, proč se do terénu Ostravska po několika dekádách odborníci vrátili a provedli tzv. návratný průzkum (termín, užívaný ve společenských vědách). Provádí se při podezření, že ten dřívější přestává odpovídat charakteru sledovaného fenoménu. Realizované výstavní projekty, představující ostravskou uměleckou scénu i mimo hranice regionu, jsou z dnešního pohledu ovlivněny atmosférou devadesátých let. V její koncepci byl důraz na prosazování zdejší výtvarné tvorby i mimo strukturu místních institucí dosti úspěšný, neboť výrazně ovlivnil dění nejen v Ostravě, ale s dalekým přesahem. – to je cílem právě pořádané Pořadatelé namísto jakéhokoliv konstatování vznášejí otázku, a to právě touto výstavou: „Co je to ostravské umění?“
Výstava je otevřena do 9. 2. 2025 v Městské knihovně v Praze (2. patro). Zahrnuje tématické prohlídky pro školy, komentované prohlídky a další edukační programy. https://www.kudyznudy.cz/akce/ostrava-navratny-pruzkum-v-galerii-hlavniho-mesta
