Dospívání v době covidové
I v době epidemií a nucených izolací se dospívá a je potřeba žít dál. Děti a dospívající se potřebují potkávat a společně prožívat to, že přecházejí práh z dětství do dospělosti. Zaměstnávají je témata osobní identity, intimity, vyjádření sebe sama, genderové orientace a společenských rolí.
„Nemůžeme zastavit život, a tak v době, kdy jsou zavřené školy a některá divadla nehrají, přicházíme s formátem, který přes digitální technologie umožní sdílení zážitků z tance a hry,“ vysvětluje autorka projektu Tereza Dobiášová.
Každý účastník programu se v určený čas přihlašovacím údajem přihlásí přes svůj počítač nebo chytrým telefonem v platformě aplikace ZOOM (není třeba nic instalovat) k „nastavené události“. Celé představení se vlastně odehraje jako „videokonference“. Režisérka na začátku všem účastníkům vysvětlí pravidla a uvede do tématu. Tanečnice po krátkém vystoupení navedou účastníky do aktivní interakce s výrazem, obličejem, pohybem. Šedesátiminutový program uzavírá společná reflexe zážitku.
Inspirace a původní tvar
Inspiračním zdrojem pro původní fyzické interaktivní divadelní představení byla perská mystická báseň ze 13. století PTAČÍ SNĚM. Námět zpracoval např. Peter Brook a v knižní podobě také ilustrátor Petr Sís. Dramaturgyně a režisérka Tereza Dobiášová chtěla vytvořit „pouť k sobě“. V průběhu přípravy inscenace však do díla přirozeně vplynulo téma divadla – čím je pro lidi, kteří v něm žijí. Představení tak lze chápat jako otevření dveří do divadla, možnost „prožít divadlo“ i pro ty, kteří ještě nikdy na jevišti nestáli. Původní fyzické divadelní představení vzniklo v produkci Sladovny Písek a ve spolupráci s italským divadlem TPO.
On-line adaptace
Karanténa inspirovala Terezu Dobiášovou a její spolupracovníky k adaptaci projektu pro online prostředí. Realizace byla podpořena z evropského grantu Creative Europe. Projektu se účastní tanečnice Laterny magiky.
“Chyběl nám fyzický kontakt, prostor, učili jsme se zacházet s aplikacemi…,” popisuje přípravu online projektu tanečnice Běla Dobiášová. „Studenti ze svých monitorů reagují impulzivněji, než jsem očekávala, cítí se před kamerami svých počítačů zcela přirozeně. Během interakcí jsem měla pocit, jako bychom byli všichni společně v jedné místnosti a užívali si přítomný okamžik.”
Realizace v ND
Národní divadlo se dlouhodobě snaží v rámci programu ND + hledat a testovat nové formáty práce s publikem. Projekt VOLNÍ JAKO PTÁCI je z hlediska participace s publikem v českém prostředí úplně mimořádný formát.
Představení jsou určená pro školní kolektivy a zájmové skupiny dětí mezi 14 a 16 lety, které se aktuálně nemohou fyzicky potkávat, protože jsou třeba v karanténě.
