<p>NOVÁ VES POD PLEŠÍ: Každé úterý odpoledne se ve společenském sále Institutu onkologie na Pleši konají muzikoterapeutická setkávání. Vede je zpěvačka, herečka a terapeutka Sylvie Krobová, kterou jsme požádali o rozhovor.</p> <p>Letos jste ukončila kurz muzikoterapie u paní Gerlichové. Co vám přinesl?</p> <p>Hudbou se zabývám řadu let jako zpěvačka, šansoniérka svých autorských písní, učitelka zpěvu… a chtěla jsem rozšířit své možnosti uplatnění. Kurz u Markéty Gerlichové byl velmi přínosný. Umožnil mi poznat, že hudební nástroje mají možnost rychlé odezvy, lidé se skrz ně otevírají, komunikují… Hudba je jako léčebná procedura. Její zvuk svými vibracemi přináší harmonii, odstraňuje stres, psychická vypětí. Pomocí rytmických celků se trénuje paměť, pomocí písní se otvírá naše minulost, přítomnost a následně budoucnost. Písně a hudba sama nás může přenést do situací, které jsme už zažili, ať pozitivně nebo negativně. Vyvolaný pláč či smích je ulevující a posouvá naši mysl dál. </p> <p>Kdo přišel s nápadem setkávání v Institutu na Pleši?</p> <p>Někam jsem dospěla ve své vlastní tvorbě, zároveň jsem začala přemýšlet co v budoucnosti, kam se posunout, abych mohla být platnější ještě více. S Petrou Garnolovou, primářkou Onkologického institutu na Pleši, jsme jednoho večera popíjely dobré vínko a já nadšeně mluvila o muzikoterapii jako o mé další možnosti. K mému velkému štěstí je Petra velmi otevřený člověk, který přišel s nápadem – „…ty uděláš speciální kurz a já si tě vezmu k nám na Pleš“. Ale prosadit mě nebylo pro ni vůbec jednoduché! Naštěstí vzhledem k jejímu neskutečnému entusiasmu a radosti z možnosti zpříjemnit pacientům jejich pobyt a co nejvíc jim pomoci od bolesti a psychických strastí se vše podařilo. </p> <p>Jak setkávání probíhají? </p> <p>Probíhají ve dvou skupinkách, maximálně po patnácti příchozích. Trvají vždy hodinu a půl, uprostřed místnosti leží mnoho hudebních nástrojů, většinou původních, originálně vyrobených. Například z Ghany balafon, z Tibetu tibetská mísa, mnoho rytmických nástrojů, chrastidel nebo Ocean drums, který vás odvane až k moři a vy posloucháte odliv a příliv přímo tady na Pleši! Dále melodické nástroje, které jsou většinou laděny pentatonicky, kantila, kalimba, sansula a další. Hlavní je, že na každý nástroj může hrát kdokoli a ony vždy ladí. Každý ve skupině tedy hraje na vybraný nástroj. Dalším momentem jsou rytmická cvičení, zpěv, komunikace jednotlivců přes vybraný nástroj… Zpívání je další část, kdy se naše tělo rozezní díky našim rezonančním prostorům v těle. A důležitá je také relaxace, při které hraji na některý z nástrojů, a ostatní rozjímají. Součástí je stálá reflexe prožitého. </p> <p>Jaký je zájem ze strany pacientů?</p> <p>Zatím proběhlo od 3. září, kdy jsem nastoupila, jen několik těchto sezení, ale k mé radosti byla absolutně kladně přijímána. Pacienti na některá přišli v hojném počtu, na jiná v menším, ale to není podstatné, protože jejich reakce, radost a uvolnění i větší komunikativnost pro ně i pro mě byly naprosto úžasným zážitkem.</p> <p>Jak se Vám spoluprácuje s vedením Institutu?</p> <p>Mou řídící je Petra Garnolová, a ta je rozhodně velmi otevřená všemu, co může lidem pomoci. O muzikoterapii však musela zabojovat. Jsem na Pleši zatím na zkoušku, do konce prosince, ale doufám, že reakce, jak je prozatím muzikoterapie přijímaná, bude dostačujícím argumentem k pokračování. Ale muzikoterapie jako taková se zde v Čechách potýká s velkými překážkami, s nevědomostí. Domnívám se však, že ti, kteří se jí zabývají profesionálně již delší dobu, vybojují její léčebnou nezastupitelnost a prolomí negativní pohled na ní. K tomu doufám, svou neústupností, přispěji i já; vím, že se to nakonec vždy vyplatí.</p> <p>Co vám osobně tato aktivita přináší?</p> <p>Velkou radost z radosti a pomoci druhým. U divadla a koncertování je zpětná vazba pokaždé jiná, nevyzpytatelná. Občas je, občas ne. Ale často hrajeme ve speciální škole ve Strašnicích, kam nás zve Veronika Kocourková od nás z Nové Vsi pod Pleší. Té radosti při hraní a bezprostředně po něm. Navzájem se ihned nabíjíme. Tady je odezva jistá! Stejné je to i v psychiatrických léčebnách. A muzikoterapie? To je prostě obrovská možnost udělat radost v ten daný moment. Otevřít smutné oči k smíchu, naladit rozladěné lidské duše k harmonii a nechat je zapomenout na to, že je něco fyzického bolí.</p>
