Mnohostranná kulturní spolupráce pro 21. století. Usnesení 82. valného shromáždění Německé komise pro UNESCO, přijaté dne 24. června 2022

Tyto události se odehrávají přesně 100 let po založení Mezinárodní komise pro intelektuální spolupráci – předchůdce UNESCO, která měla podobný úkol zajistit mír prostřednictvím kulturní spolupráce. Aby bylo dosaženo právě tohoto cíle, musí se Organizace spojených národů a UNESCO také nadále přizpůsobovat, aby nebyly politicky instrumentalizovány.

Jakmile jsou bariéry proti politické instrumentalizaci účinné, kulturní výměna je schopna stavět mosty v mezinárodním společenství a dělá to jako žádná jiná společenská síla. To platí zejména po konfliktech a válkách. Kultura jako společné dobro lidstva vytváří jazykové i nejazykové rezonanční prostory pro univerzálně sjednocující myšlení, prožívání a cítění. V demokratickém a pluralitním chápání UNESCO poskytuje kultura smyslné a trvalé vyjádření sociální rozmanitosti a přeshraničních komunit, menšin a znevýhodněných skupin. Jak uvádí deklarace UNESCO z roku 1982: „Je to kultura, která z nás dělá specificky lidské, racionální bytosti, obdařené kritickým úsudkem a smyslem pro morální závazek“.

Zároveň není vždy možné úspěšně chránit kulturu před přivlastněním pro imperialistické, nacionalistické a populistické účely.

Zejména UNESCO je vyzýváno, aby jednalo proti takové politické instrumentalizaci. Má za úkol přispívat ke globálnímu míru a v této souvislosti vytvářet ocenění a uznání kulturního bohatství, které lidstvo vyprodukovalo na všech kontinentech a které neustále produkuje. Z toho také vyplývá její úkol, zejména v rámci svých šesti kulturních úmluv, prosazovat, aby kultura a kulturní politika nereprodukovaly mocenské nerovnováhy a stereotypy; to platí hlavně pro spolupráci Sever-Jih a zejména pro severo-jižní rovnováhu seznamů/registrů UNESCO.

Německá komise pro UNESCO se s velkým znepokojením dívá, jak

– válka na Ukrajině ničí kulturní znalosti a dovednosti, kulturní díla, infrastruktury, sítě a spolupráci,

– stále více hrozí, že intenzita této války, zastíní probíhající konflikty a humanitární mimořádné situace na jiných místech,

– kulturní pracovníci, intelektuálové a mediální profesionálové jsou pod nátlakem, umlčováni nebo vyhošťováni a svoboda umění i svoboda tisku, svoboda projevu a svoboda shromažďování jsou pošlapávány,

– kultura se stává nástrojem k legitimizaci geopolitických a nacionalistických zájmů;

Je také velmi znepokojivé vidět, jak

– je kultura v obchodních dohodách nadále redukována na charakter zboží nebo služby místo toho, aby se také zdůrazňovala její vnitřní hodnota a charakter jakožto hnací síly smyslu, identity a soudržnosti,

– kulturní výměna je monopolizována, zejména v digitálním prostoru.

Německá komise pro UNESCO bude nadále pracovat na překonání těchto podmínek i tohoto vývoje. Mnohé z úkolů však lze řešit pouze multilaterálně na politické úrovni, ve spolupráci mezi státy. Právě nyní má kultura za úkol uvolnit svou transformační sílu pro naléhavě potřebnou změnu ve prospěch udržitelného rozvoje ve smyslu Agendy 2030. UNESCO je vyzýváno, aby v rámci svých povinností přijalo opatření. Je to jediná organizace Organizace spojených národů s národními komisemi v členských státech, jejímž prostřednictvím se může občanská společnost podílet na její práci.

Německá komise pro UNESCO zveřejnila odsouzení útočné války již 24. února 2022. Společné odsouzení více než 40 národními komisemi následovalo během krátké doby. Spolu s nimi také veřejně vystoupila proti zasedání Výboru světového dědictví pod ruským předsednictvím; dosavadní odložení tohoto zasedání nepovažuje za dostatečné. Jako národní kontaktní místo pro Úmluvu UNESCO o kulturní rozmanitosti (Úmluva z roku 2005) zkoumá situaci kulturních a uměleckých pracovníků, kteří uprchli z Ukrajiny do Německa a Evropy. Německá komise pro UNESCO proto potvrzuje své kulturní politické požadavky z let 2012, 2015, 2016 a 2018,

a doporučuje, aby UNESCO

1. stanovilo pravidla a postupy, které umožní členským státům ztratit svá hlasovací práva ve všech mezivládních orgánech UNESCO, a zejména jim přestat předsedat v případě závažného porušování mezinárodního práva a závažného porušování lidských práv (například po takovém jednání by byl daný stá odsouzen Mezinárodním soudním dvorem a/nebo Radou OSN pro lidská práva a/nebo Radou bezpečnosti OSN), například hlasováním na zvláštním zasedání Generální konference (viz pozastavení členství v Radě OSN pro lidská práva a #VetoInitiative),
2. dále přizpůsobovalo mechanismy všech svých konvencí a programů, které zajistí, aby takové zápisy kulturních statků a forem vyjádření nepodpořily mezistátní konflikty nebo unášení pro nacionalistické a vylučovací účely,
3. nadále co nejlépe zajišťovalo, aby jmění a formy vyjádření, které představují zločiny, válku a porušování lidských práv, zejména v nedávné době, mohly být zapsány do seznamů a rejstříků pouze podle všeobecně dohodnutých zásad,
4. upřednostňovalo nadnárodní (sériové) a přeshraniční nominace,
5. skutečně zefektivnilo strategie pro lepší rovnováhu Sever-Jih v rámci sítí, seznamů a registrů (jako je „Globální strategie“ Úmluvy o světovém dědictví), například účinnou podporou států globálního jihu při nominacích; prostřednictvím dobře zajištěných fondů úmluv s povinnými příspěvky (např. Fond světového dědictví, Fond nehmotného kulturního dědictví, Fond kulturní rozmanitosti nebo Aschbergský program),
6. zajistilo, aby všichni držitelé práv, zejména znevýhodněné menšiny a domorodé skupiny, byli účinně a vážně zapojeni do zápisu do seznamů a rejstříků a do zachování a udržitelného rozvoje příslušných statků,
7. podporovalo osoby odpovědné za registrované statky nebo formy vyjádření, aby se stali účinnými vyslanci univerzálních ústavních hodnot UNESCO, a to prostřednictvím stanovování standardů, budování kapacit a další podpory,
8. lépe využívalo úlohu odborných expertíz (například poradní orgány Úmluvy o světovém dědictví) i roli občanské společnosti při zápisu, ochraně, udržitelném rozvoji a monitorování,
9. stavělo na úspěšných dlouhodobých projektech UNESCO „Všeobecné dějiny Afriky“ a „Cesty zotročených národů: Odpor, svoboda a dědictví“ a na práci mezinárodních učebnicových komisí – včetně těch, které byly spoluzaloženy pod záštitou německé Komise pro UNESCO – dále zvyšovat ambice společné nadnárodní historiografie a práce s učebnicemi s cílem bojovat proti falšování a politické instrumentalizaci paměti, dědictví a historie,
10. nadále přizpůsobovalo všechny své dohody a programy tak, aby poskytovalo účinné reakce založené na lidských právech pro digitální transformaci a udržitelný rozvoj. UNESCO by se také mělo již v rané fázi zasadit o výslovné zahrnutí kultury do Agendy po roce 2030.

Německá komise pro UNESCO bude výše uvedené požadavky mezi národními komisemi aktivně prosazovat.

Německá spolková a zemské vlády by měly výše uvedené požadavky vůči UNESCO podpořit na všech vhodných místech – zejména na světové konferenci UNESCO o kulturních politikách a udržitelném rozvoji – Mondiacult 2022. Dále by německá spolková a zemské vlády měly zajistit preferenční zacházení pro kulturní a kreativní průmysly z globálního jihu v bilaterálních a multilaterálních obchodních dohodách (článek 16 Úmluvy z roku 2005), zlepšit mobilitu umělců a kulturních pracovníků a podporovat regulaci digitálního prostoru a digitálně aktivních nadnárodních korporací. Jak je stanoveno v Koaliční dohodě německé spolkové vlády 2021-2025, Německo by mělo svou mezinárodní kulturní politiku ještě silněji orientovat na multilateralismus a za tímto účelem s UNESCO úžeji spolupracovat.