Letos v létě opět proběhly kurzy nazvané Mekka varhaníků. Kolikátý to byl ročník?
Jednalo se o pátý ročník v řadě. Zjara jsme měli trochu strach, zda bude vůbec možné kurzy letos uspořádat. Dokonce i v červenci se někteří báli přijet, to jsme naplánovali zrovna Kutnou Horu, které se v té době vyhýbali i domácí turisté, o zahraničních ani nemluvě. Vyskytlo se totiž tehdy několik osob nakažených koronavirem v jedné vesnici poblíž. Místní podnikatelé pak hodně vyčítali radnici, že nedovedla nějak zareagovat na celostátní zprávy, které s gustem a téměř bulvární dikcí referovaly o hrozícím nebezpečí. Z pohledu listopadové reality byl pro to jistě tehdy tisícinásobně menší důvod…
Jaký byl program tohoto ročníku?
Kurzy jsou určeny mladým, začínajícím, především profesionálním varhaníkům, čili prvoplánově zejména studentům oboru varhanní hry na vysokých, ale i středních školách, vítáni jsou také nejmladší adepti hry na královský nástroj. Přednost mají ti aktivní, kteří také na kurzech obvykle nejcitelněji pokročí ve svém vnímání toho, co každý nástroj od svého interpreta vyžaduje: předně vnímavost ke svému zvuku, specifickým technickým vlastnostem, dokonce i ke konkrétnímu zvukovému obrazu v chrámovém prostoru. Ti, kdo chtějí jen přihlížet, se také poučí a něco dozví, avšak dotyk prstů rukou na klávesách a manubriích rejstříků či dotek podrážek, a chce-li někdo, tak i bosých nohou se dřevem pedálů, to vše přinese neopakovatelné zážitky především těm, kdo tak sami činí.
Kolik jste měli účastníků?
Máme štěstí, vždy jich přijede tak akorát. Letos se jich sešlo v různých termínech od pěti do devíti. Vzhledem k intenzitě práce, kdy máme k dispozici většinou více nástrojů a vícero lektorů, má tak každý stále co dělat. Když zrovna nesedí u varhan sám, nebo s lektorem, pak se určitě věnuje buď cembalo,.nebo klavichordu. A odpočine si jen tehdy, pokud poslouchá ostatní, nebo přihlíží výuce. S kolegou Pavlem Svobodou jsme zvládali varhany, Martin Hroch z JAMU v Brně se během doubravnických kurzů věnoval zase zájemcům o cembalo.
Vrací se varhaníci opakovaně? A kde všude se kurzy konaly?
Zájemci jsou stále noví, za pět let se už na školách vymění celá generace. Nicméně mnozí se nám vracejí i po absolutoriu škol. Navštívili jsme v minulosti řadu významných histroických nástrojů ve vícero regionech, letos konkrétně už jmenovaný Doubravník na Brněnsku, a to poněkolikáté, dále naopak poprvé výše zmíněnou Kutnou Horu s Malešovem, posléze právě včas před podzimním zhoršením podmínek pro konání jakýchkoli akcí ještě Horní Polici u České Lípy, tu také poprvé. Tam byly totiž koncem června inaugurovány nové varhany postavené v barokním stylu varhanářem Vladimírem Šlajchem, které nás hodně lákaly.
Vaším hlavním cílem je zvyšovat konkurenceschopnost mladých varhaníků. Daří se ho naplňovat?
Pevně v to doufám! A věřím, že i další generace varhaníků budou schopné se ve své úrovni vzdělání a svými zkušenostmi porovnávat s kolegy z dalších zemí. A nejen to! Také se musí vyrovnat kolegům hrajícím třeba na klavír, housle, violoncello, klarinet či hoboj. Ovládat svůj nástroj dokonale a dokázat svojí hudbou posluchačsky srozumitelně vyjádřit všechny myslitelné emoce, zpěvnost varhan i monumentální strukturu jejich bohaté literatury, která patří k základům hudebního dědictví.
