O průnicích, neposednosti a neodolatelných nutkáních Miroslava Myšky
Je to už pěkných pár desítek let od doby, co Miroslav Myška uspořádal svou první samostatnou výstavu. Bylo to v roce 1971, v Síni umění v Blansku, a dodnes jich na kontě má přes čtyřicet. A účast na téměř stovce kolektivních výstav doma i v zahraničí uvádí knižní monografie Miroslav Myška, kterou v roce 2016 vydalo nakladatelství FOTO MIDA. Myškova fotografická tvorba se uplatnila v mnohých žánrově odlišných oblastech! Vstoupila na území dokumentu, reportáže, portrétu i krajinářské fotografie. Léta se profesionálně zaměřovala také na reklamní fotografii, kterou – na škodu věci – autor nezahrnuje mezi své výstavní artikly! Myškova tvorba pronikla rovněž do hájemství abstraktní fotografie a nevyhnula se ani experimentu.
Časově rozsáhlé a početné je pedagogické působení M. Myšky na Institutu výtvarné fotografie Svazu českých fotografů v Praze, na Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě anebo na brněnské Fotoškole a na Fakultě výtvarných umění VUT. Dlouhý by byl také výčet Myškových kurátorských aktivit! Podle mého soudu zcela zásadní význam měl M. Myška při organizaci šesti galerijních prezentací výtvarné tvorby solitérního Viléma Reichmanna, s nímž ho spojuje příbuzenský vztah. Ale nechci bilancovat, předkládat účet vrchnímu na nebesích, neboť M. Myška se těší dobrému zdraví i dobré tvůrčí pohodě a rovněž dobře ví, že rozsah i délka mají své limity a nejsou dobrým měřítkem ani štěstí ani kvality.
Základním rysem Myškovy fotografické tvorby je proměnlivost, hravost, empatie a zvídavost. Charakterizuje ji dětská, místy až nezodpovědná neposednost, která nedovoluje tvůrci usadit se jednom místě, stavět na osvědčených postupech a dosažených metách a s pomocí jedné vyhrocené a snadno identifikovatelné poetiky si budovat kariéru. M. Myška není poutníkem na svých fotografických výpravách, poutníkem, který má cíl, ale spíše tulákem, který si své výpravy neplánuje, ale o to více užívá! Proto na cestách M. Myšky v labyrintu světa je málo pragmatické manipulace a hodně radosti, a tudíž i potěšení na straně tuláka i diváka! Myškova fotografická i jiná putování organizují a jako Adrianina nit propojují silná nutkání, kterým nelze odolat. S. Freud má pro tuto základní energetickou a tvůrčí sílu slušivý termín – libido!
Svět je plný neodolatelných nutkání. Neodolatelné nutkání má matematik, narazí-li na rovnici, neboť ji musí vyřešit, i když žádné řešení nemá! Neodolatelným nutkáním je obdarován horolezec, když spatří horský vrchol. Musí jej – i kdyby panovalo sebenepříznivější počasí – zdolat! Svět je plný neodolatelných nutkání, a ne všechna jsou bohulibá. Se všemi však lze dobře nakládat, jak dokazuje příklad Umberta Eca, který měl neodolatelné nutkání zabít nějakého mnicha. Uskutečnil to ve svém prvním románu Jméno růže (1980), a to v míře, která by uspokojila i masového vraha. Nejenže za sedminásobnou vraždu nebyl odsouzen k těžkému žaláři, ale dokonce získal světovou proslulost.
Fotografická tvorba, která je námětem této výstavy v galerii Fiducia, dokazuje, že jejich autor M. Myška se s nástrahami neodolatelného nutkání vyvolaného ženským tělem oděným do šatů biblické Evy umí vyrovnat neméně úspěšně jako U. Eco se svými žádostmi. Pokud to správně odhaduji, M. Myška se ubírá ve šlépějích někde mezi horolezcem s touhou dosáhnout vrcholu (vrcholů) a matematikem s touhou vyřešit neřešitelné. Na M. Myšku padnou jako ušitá slova velkého F. X. Šaldy, která v eseji Násilník snu vztáhl k malíři E. Munchovi: „není malířem ‚myšlenek‘, ale ovšem malířem myslivým a myslícím – rozumí-li se tím vášnivý dramatický vztah tvůrce k jeho látce“!
Krédem M. Myšky je pak slogan krále Miroslava, který uměl léčit pyšné princezny: nad nikým a ničím se nepovyšuje, ani se před nikým a ničím neponižuje, ať již je to krajina, anebo žena. M. Myška patří k tvůrcům, kteří se nespokojují s tím, co příroda ženskému tělu nadělila, aniž by ovšem ženským tělům cokoli vyčítal! Dokladem toho přístupu jsou Myškovy akty-torza, akty-koláže i akty v krajině. Ty jsou současně neposedné, hravě násilnické, ale přemýšlivé a především – pokud použijeme jazyk softwarových aplikací – uživatelsky přátelské (user friendly). Akty ve formě černobílých torz i barevné akty vytvořené technikou digitální koláže představují svébytné vizuální obrazy, za které se nemusí stydět žádná krajina. A černobílé krajinné fotografie, do nichž vstupují akty, může přijmout jako lahodné kterákoli žena.
Jiří Pavelka
Miroslav Myška / Akty 1970 – 2020
úvodní slovo: Jaroslav Malík
Fotografická galerie Fiducia, Nádražní 30, Moravská Ostrava
Výstava potrvá do 10.4.2020
Akce Fotografické galerie Fiducia podporují: Ministerstvo kultury ČR, Statutární město Ostrava, Moravská Ostrava a Přívoz, HR Trade, Concept – Advertising, architektonické kanceláře: Atelier 38, ADEA projekt s.r.o., časopis Protimluv
