Právě v noci z 8. na 9. března roku 1944 poslalo velení koncentračního tábora Osvětim-Birkenau na smrt do plynových komor 3792 židovských vězňů, deportovaných do tzv. terezínského rodinného tábora z terezínského ghetta půl roku před tím. Jednalo se o největší hromadnou vraždu československých občanů v našich novodobých dějinách. Další vězně rodinného tábora, sekce BIIb tábora KT Birkenau, kteří sem byli z Terezína deportováni v transportech v prosinci 1943 a v květnu 1944 pak čekal podobný osud v červenci 1944. Na rozdíl od březnového vyvraždění tentokrát několik vězňů prošlo selekci. Z celkového počtu cca 17 500 vězňů rodinného tábora přežilo pouhých 1294. „Terezín je pro nás místem, kde si každým rokem připomínáme hrůzy II. světové války. Je to místo, kde uctíváme oběti nacismu a uvědomujeme si, že ani svoboda, ani nezávislost státu, nejsou samozřejmostí. Je třeba si tyto hrůzné události připomínat. Protože jen tak dokážeme i v dnešní době čelit rizikům zla,“ řekl ministr Baxa.
Po pietě se ministr za doprovodu zástupců Památníku Terezín zastavil u pamětní desky u bývalé železniční vlečky, po které do Osvětimi oběti této největší popravy našich obyvatel v letech nacistické okupace z terezínského ghetta v září 1943 odjely. Návštěvu zakončil v Malé pevnosti, kde na IV. dvoře navštívil výstavu Rodinný tábor, kterou Památník Terezín při příležitosti tohoto smutného výročí připravil pro veřejnost.
