Po svém nástupu do zaměstnání na severu Čech byl překvapen, že se dá za hranicemi snadno domluvit s obyvateli Saska jiným jazykem než němčinou. A tak při častých návštěvách Německa, kterou umožnila pravidelná linka z Jablonce nad Nisou do Budyšína, se seznamoval s historií města, kulturou a zvyky tamních obyvatel. Nadšenec pro Lužické Srby tu našel mnoho milých lidí, později přátel, seznámil se s jejich životem, kulturou. Jako vedoucí Turistického informačního centra pod Ještědem měl možnost získat různé prospekty a publikace o životě našich sousedů, které rozšiřoval mezi návštěvníky „íčka“. Uspořádal řadu přednášek o životě, kultuře a zvycích Lužických Srbů. Organizoval exkurze do významných míst nedaleko našich hranic a realizoval mnoho akcí i u nás, jako na příklad výstavu lužickosrbské malířky v liberecké Galerii, výstavu lužickosrbských krojů v Krajské vědecké knihovně, stáž pracovníka budyšínského informačního centra v TIC pod Ještědem, který pak připravil pro české turisty přednášku o Budyšíně v češtině.
Milan Turek je dlouholetým členem Společnosti přátel Lužice v Praze. V poslední době inicioval Rok Lužických Srbů. Za jeho činnost v rozšiřování poznatků o Slovanech žijících v sousedním Německu jej ocenila společnost Domowina čestným uznáním:
„Milan Turek je lětsa swoje 80. narodniny woswječil. Pochadža z Morawskeje Slawakskeje, hdež su mnohe naloží na wsach podobne našim we Lužicy. A to drje je přičina, z oso mjez Serbami kaž doma čuje. Jeho lubosč přeco hižo pučowanju a zeznawanju druhich regionow slušeše. Won zajimuje so za kulturne hodnoty, stawizny a wosebje za naloží. Hižo wod lěta 1964 je Milan Turek za swojich krajanow organizoval zájezdy do susodneju městow Žitawy a Budyšina. Pozdžišo nastachu tež kontakty k Turistickemu zwjazkej Hornja Lužica – Delnja Šleska a Serbskej kulturnej informaciji w Budyšinje….“
I přes vysoký věk Milan Turek plánuje i nadále podporu pořádání kulturních akcí Lužickými Srby v Čechách.
