Kulturní vize na období 2009 – 2014

Nedávno vyšel tiskem dokument Státní kulturní politika České republiky 2009 – 2014, který schválila vláda na podzim roku 2008. Ti, kteří tento dokument přivedli na svět, předčasně  končí ve svých funkcích a nezbývá tedy než doufat, že nová politická reprezentace si jej vezme za svůj. V textu je máloco nepatřičného, problém je spíš v tom, že se některé záměry na papíře stále opakují, ale realizace pokulhává. A netýká se to pouze kýženého, všemi slibovaného, 1 % na kulturu, je to také např. návrh zákona o kinematografii.

Jako červená nit se dokumentem táhne tvrzení,  že do kultury se vyplatí investovat, že má překvapivě velký ekonomický přínos, a to dokonce vyšší než obchod s nemovitostmi, výroba nápojů a tabáku či chemický a gumárenský průmysl. K tvrzení, že kultura peníze pouze neutrácí, ale také vydělává, se v  úvodním slově připojil (nikoli poprvé) ministr kultury Václav Jehlička, když na otázku, kterou sám položil: „Jak bychom chtěli, aby vypadalo prostředí kultury v české republice v roce 2015?“ odpověděl: „Chceme, aby v roce 2015 byla kultura chápána ještě více jako odvětví, do kterého je nejen vhodné, ale i výhodné investovat čas, energii a lidský i finanční potenciál.“  

Je jasné, že žádné investice, tedy ani do kultury, se nemohou realizovat bezhlavě, takže autoři této koncepce počítají s novou legislativou pro kulturní neziskové organizace nebo s transformací kulturních institucí. Tato problematika byla již v minulosti také řešena, pravděpodobně bez úspěchu.

V dokumentu najdete zmínku o potřebě zlepšit odměňování zaměstnanců v kultuře, což je evergreen a mimo jiné také slib z volebních programů některých politických stran.

Většina cílů tohoto strategického dokumentu má kontrolní termín květen roku 2010, ale je řada úkolů, u kterých je prověrka plnění plánována už na letošek. Je to např. program vybudování či modernizace celostátně působících center (cíl 3.5), digitalizace materiálů s kulturním obsahem (cíl 3.6), podpora tvorby kinemtografických děl (3.9) a návrh nového zákona o kinematografii (4.4). Nabízí se otázka, zda se toho včas ujme prozatímní ministryně (ministr).

Zajímavé je konstatování (v cíli 3.11): Osvědčeným nástrojem tvorby mimorozpočtových zdrojů pro podporu rozvoje kultury v Evropě je využití výnosů loterií. Nutno dodat, že v České republice nejsou loterie novinkou, ale bohužel se v našich podmínkách neosvědčily…

V kapitole Vyhodnocení dosavadního stavu, v bodě 5. Finanční zdroje nechybí informace o  Státním fondu kultury, o jehož zrušení k 1. 1. 2009 vláda rozhodla už  loni v létě. Jako důvod uvedla dluhy fondu, které mimochodem vznikly velkým dílem v důsledku „nepovedené“ loterie, a neschopnost poslanců zvolit členy rady (viz též článek zde). Návrh leží v parlamentu a poslanci se k tomu, aby se vyslovili k jeho likvidaci, rovněž nedostali. Vyhodnocení tohoto stavu ve smyslu odpovědnosti jsem v textu nenašla.

Kultura je pro Českou republiku „Jízdenka do budoucnosti“, píše se ve stati Vize státní kulturní politiky, jenže bychom neměli přešlapovat na peroně, zatímco vlak už dávno ujel.

Ludmila Kučerová

P.S. Dokument Státní kulturní politika České republiky 2009 – 2014 najdete na webu ministerstva kultury.