Kultura v časech pandemie / Divadlo Kámen

Jak zápasí Divadlo Kámen s důsledky pandemie a opětovným nuceným uzavřením?

Zásadní je, že nemůžeme dělat svou práci, rozvíjet se, setkávat se s lidmi. Přirozeně je to neradostné. O to více, že mnozí nejsme přesvědčeni o smyslu zákazů divadel. Vždyť do divadla chodí diváci dobrovolně, nemyslíme si tedy, že bychom toho, kdo se rozhodne přijít, nějak nepřiměřeně ohrožovali. Žijeme, ale je to žití bez velkého elánu. Alespoň tedy připravujeme nové hry, to se smí. Nevíme, kdy a za jakých podmínek je budeme moci uvést. Připravování her „na sklad“ není v normálních podmínkách příliš dobrá taktika, ale tentokrát je to jediná větší činnost, kterou můžeme vyvíjet. S výjimkou dvou podzimních večerů jsme se rozhodli nenabízet online programy. Divadlo našeho typu je zajímavé jen při skutečném fyzickém setkávání, ve společném prostoru.

Jak vnímáte rozdíl mezi první a druhou vlnou protipandemických opatření?

Když přišly jarní zákazy divadla, hovořilo se mimo negativ i o různých přínosech: zpomalíme své šílené tempo, zamyslíme se nad opravdovými hodnotami, budeme mít čas na své blízké a podobně. Něco na tom bylo. Člověk se na dva měsíce pozastavil a skutečně si mohl věci srovnat v hlavě. Na podzim a v zimě už ale kolem sebe nic takového nevnímám. Lidé jsou spíš rezignovaní. Je hezké připravovat novou inscenaci, ale když nevíme, kdy a za jakých podmínek bude provedena, těžko se vytváří soustředěná a intenzivní atmosféra. Přesto nám to nějak jde, i zkoušení „do šuplíku“ je snad nějak smysluplné.

Dosáhli jste na podporu z vypsaného programu COVID-Kultura I a COVID-Kultura II?

Ano. Díky podpoře institucí se nám podařilo uplynulý rok přežít. Finančně nám pomohli také přátelé a příznivci v rámci programu Vstupenky na NIC i mimo něj, jen tak sami od sebe. Toho si hodně vážíme. Horší bude asi rok 2021, kdy instituce už možná nebudou mít dostatek peněz na obvyklé granty ani náhrady covidových ztrát. Bez běžného provozu může být potom situace dost nepříjemná.

Myslíte si, že divadlo bez diváků přežije? Zůstáváte v kontaktu s příznivci i jinak?

Divadlo obecně buď přežije, nebo zahyne a posléze povstane z popela. Konkrétně Divadlo Kámen bude v nějaké formě žít, dokud budeme mít chuť ho dělat, dokud budeme cítit, že má nějaký tajemný smysl, vnější podmínky nás nezničí. Zatím tu chuť máme a ve smysl věříme. S komunitou tvůrců i diváků jsme stále ve styku, i když ne tak intenzivně, jak bychom chtěli. Naštěstí pořádáme vedle divadla také různé venkovní akce, hlavně poznávací vycházky, občas i s drobnými divadelními či literárními vstupy. Vycházky jsou občas povoleny, takže se s lidmi z blízkosti divadla vídáme alespoň touto formou.

Dostal se někdo z vašeho divadla kvůli uzavření do existenční nouze a hledal nové zaměstnání?

Vyloženě do nouze se, pokud vím, nikdo nedostal. Děláme umělecky vyhraněné divadlo, které není ani v bohatých časech nijak jistým byznysem, proto máme všichni různé záložní činnosti.

www.divadlokamen.cz

Vizitka

Petr Odo Macháček

Umělecký šéf Divadla Kámen a režisér. Zaměřuje se na netradiční přístupy k moderní činohře. Pracuje s otevřeným osobním herectvím, fyzickým vnímáním činohry a její hudebností, konceptuálními postupy. Zásadní je pro něj intenzivní setkávání s živými herci. Pro Divadlo Kámen i jiné subjekty (např. Dny nové opery Ostrava NODO) napsal/zadaptoval/přeložil a zrealizoval kolem 30 inscenací. Je například „osobností roku“ festivalu „…příští vlna/next wave…“.