<p>BRNO: Dlouho jsem žila v dojmu, že oblast kultury, nebo přímo výtvarného umění, nemůže být pro politickou sféru obávanou, že ona ji spíše ignoruje či z nadhledu nechává po svých zádech sklouzávat její kritiky, které zkušeně a hravě vstřebává do své „sebereflexe“. Proto se podivuji nad nedávnými praktikami některých krajů a měst, kterými se zbavují či pokoušejí zbavit pro ně nepohodlného vedení kulturních institucí.</p> <p>Záměrně užívám slova nepohodlného, neboť v mnohých případech odvolávaných šéfů (tímto samozřejmě myslím především aktuální sesazení Rostislava Koryčánka z pozice ředitele Domu umění v Brně) se nezdá, že by tito představovali pro městské (či krajské) zastupitele skutečné ohrožení. Vypadá to, že stačí pouze svobodně a zodpovědně vyjadřovat svůj názor, a tato základní občanská svoboda může mít takovéto důsledky.</p> <p> Celý článek, zveřejněný 8. 1. 2013 na serveru Artalk
