V začátcích našeho časopisu s názvem Místní kultura jsme nějaký čas museli vysvětlovat, co si pod tím pojmem představujeme. Při hledání odpovědi na tuto otázku jsme si ujasňovali, co všechno lze pod tento pojem zahrnout. Ať už se jedná o jakoukoli aktivitu, jejich společným zásadním rysem je vazba na lokalitu, kde se odehrává, na místo, které je nějak definováno či ohraničeno. Časopis Místní kultura zjednodušeně mluví o obcích, krajích a regionech. A donedávna to znamenalo výhradně české obce, české kraje a české regiony. I v propagačních materiálech říkáme, že sledujeme místní kulturu v celé ČR. Jen občas jsme nakoukli do zahraničí pro inspiraci, případně sledovali partnerství českých subjektů, které se s těmi ze sousedství navštěvovaly při výměnných zájezdech.
Když jsem nedávno zveřejňovala krátký článek s názvem „Kultura bez hranic“, došlo mi, že „hmatatelně“ nastalo to, o čem se dlouho mluví: Evropa a evropanství, nedůležitost hranic a prospěšnost spolupráce. O tom, jak podstatné je vzájemné poznávání a prolínání kultur.
Je to dáno politickou situací, ale nejen. Velkou roli sehrála EU a její důrazný akcent na spolupráci. Přidělení evropských dotací je zpravidla závislé na spojení více subjektů z různých evropský zemí, a získat je tedy znamená, porozhlédnout se po aktivitách souseda a po jeho potřebách. Při hledání zjišťovat, zda potencionální partner nemá s námi společné kořeny či podobné záměry.
Kolem celé naší republiky vznikají mezinárodní regiony, různé přeshraniční projekty, jejichž nositele spojuje něco jiného, než státní příslušnost nebo národnost.
Pro nás to znamená, že se při mapování české místní kultury musíme čím dál častěji podívat za hranice Česka.
Ludmila Kučerová
