Koncert to byl milý a neobyčejný i svým na svátek zamilovaných obyčejným tématem – láska a její podoby. A ač vyznívá výše psané jako klišé, prázdnou frází v tomto případě určitě není.
„Naservírovali domácí a až intimní výpověď o chybějícím štěstí, radosti, dobré náladě, poznání, svobodě a o věcech všedních, s nimiž se potkáváme dennodenně, aniž si uvědomujeme, že vlastně jsou štěstím naším, a velikým.“
Igor Šelešovský a Šárka Secová, Café Čítárna, Třinec, 14. 02. 2016 v 17:00
Uskupení v podobě kytaristy, klavíristy, jednoho z mála hráčů stylu „tapping“ (styl hry na kytaru, kdy výška tónu vzniká drnkáním jedním prstem na pražci oproti standardnímu použití dvou, je tak možno zahrát více tónů v podstatě naráz) v České republice Igora Šelešovského a talentu od přírody bez institucionálního hudebního vzdělání Šárky Secové, existuje teprve půl roku. Za tu dobu stihli vybudovat celistvý repertoár orientující se na české, francouzské, britské a americké pěvecké hvězdy. Dalo by se říci, že mají našlápnuto k hvězdné dráze na klubové scéně. Z dnešního večera si však posluchači odnesli procítěné podání, instrumentálně a sólově svou netradičností velmi zajímavý obal a obsah podmanivý svým sdělením. Naservírovali tak domácí a až intimní výpověď o chybějícím štěstí, radosti, dobré náladě, poznání, svobodě a o věcech všedních, s nimiž se potkáváme dennodenně, aniž si uvědomujeme, že vlastně jsou štěstím naším, a velikým (Zaz: Je Veux).
Koncert nastartoval bluesový virtuózní tapping Igora a jeho předělávky „Overland“ po němž následoval Stingův Englishman in New York. Harmonií, frázováním a měkkým tónem navodil atmosféru další hodiny a půl, přičemž se k sólovému výstupu vrátil na začátku druhé půle, a to v „Georgia“ Reye Charlese a „Hotel California“ od Eagles. Zbylý čas vystupovali společně. V písních „Čerešně“, „Krásně sis to vymyslel“ a hlavně „Tak už val“ od Hany Hegerové přiměli hosty kavárny tiše naslouchat a tvořit vzájemně budovanou atmosféru. Spolu s nezaměnitelnou altovou barvou svého hlasu, spontánní a přirozenou artikulací a uhrančivou energií v gestikulaci a ve vyjádření obsahu, které šlo až na dřeň jejích pěveckých dispozic, a to především v písních „Milord“ od Edith Piaf, „Royals“ od Lorde, „Dernière Dance“ od Indily, zpívala Šárka Secová „šperky a perly spolu s každodenními maličkostmi“, jež popisuje ve své písni Je Veux šansoniérka Zaz. Někdo by možná namítl, že zbytečně přehnaně, za což by mu možná dali za pravdu pěvečtí znalci. K šansonu však přehánění patří, vězí ve ztvárnění životní pravdy, kterou hlasatelka nesla sálem s odhodláním až do morku kostí. Pravda, ne vždy s bezchybným a dobře promyšleným provedením, jako u Mercy od Dufy nebo výše zmíněné Indily. I tak je sympatické slyšet hudbu ne kvůli snaze prodat se za každou cenu, nýbrž zaujmout osobitým přístupem a vlastním pojetím známých písní, ať už netradiční technikou či jen prostou a jasnou výpovědí. A sympatie obecenstva si duo získalo.
Skladby Overland a Sting: Englishman in NY (Igor Šelešovský sólo), Hegerová: Čerešně (duo), Tobias: Staré rány nebolí (duo), Lorde: Royals (duo), Zaz: Je Veux (duo), Hegerová: Krásně jsi si to vymyslel (duo), přestávka, Charles: Georgia a Eagles: California (Igor Šelešovský sólo), Hegerová: Tak už Bal (duo), Zagorová: Maluj zase obrázky (duo), Indila: Dernière Danse (duo), Duffy: Mercy (duo), Piaf: Milord (duo), Winehouse: Rehab (duo).
