<p>KLADNO: Hrdina počítačový hry jde do světa je název druhého alba kladenské kapely Zrní. A hrdina vtahuje do tohoto světa i posluchače nového CD a čtenáře k němu přiložené knihy.</p> <p>Jak vám v něm bude? Nic moc, vždyť je to ten náš, dobře známý svět plný osamění, prázdnoty, smutku, odcizení a zklamání.<br />
A tak hrdina počítačové hry prochází vesnicemi i velkoměsty, kde potkává různé lidi. Je zmatený, ničemu nerozumí, neví, za co tu jsou body a kde je konec. Již brzy se chce vrátit zpět do hry, protože tam jsou na něj všichni hodnější. Nezadržitelně však směřuje k smrti, v níž nakonec najde svůj klid. Ne, to není filosofická ani sociologická esej, ale atmosféra neuvěřitelně sugestivního a emocemi nabytého alba se silným příběhem.<br />
To již úvodní skladbou Bojím pozvolna rozkrývá posmutnělou, lehce melancholickou atmosféru. Buduje ji všemi možnými prostředky, tedy hudbou, texty, výběrem a aranžemi jednotlivých nástrojů, gradací, instrumentálními i pěveckými výkony, obalem, kresbami v něm, obsahem přiložené knihy.<br />
Z nástrojového obsazení dominují akustické kytary, bicí, housle a basa. Když je potřeba dodat na osudovosti, zapojí se viola a violoncello, když naopak na jemnosti a hravosti, objeví se klarinet či saxofon, melancholii podtrhne trubka, vzdušnou náladu samply. A je jedno, zda se jedná o pomalé songy (Vězni, Autobus, Nebe s hvězdama), živější, až rockové písně (Jabloně, Běžím, Král, chlap, dredatej typ, 83000) nebo mix několika stylů.<br />
Silnou atmosféru ještě umocňuje uhrančivý zpěv frontmana Jana Ungera. Nikam se nežene, nechce na sebe strhávat pozornost, neexhibuje, přesto mu musíte věřit každé slovo. Bohatýrsky hřímá i křehce vypráví, mění pěvecké polohy a vždy je velice přesvědčivý a věrohodný.<br />
Navíc zpívá texty o něčem, o podstatných věcech, aniž by musel utíkat ke klišé, patosu či frázím. Jsou smutné, nikoli depresivní. „Vevnitř je stejnak vosamocenej každej. A každej si hledá parťáka jenom ze strachu. Jenom aby nebyl sám.“ Zdroje a inspirace textů lze vyčíst z přiložené knihy, zachycující příběhy, postřehy, deníkové záznamy, sny a zážitky členů kapely.<br />
S písněmi mají jednotnou poetiku. Ani v těchto rozvolněných zápiscích není třeba přemýšlet o každé větě, hledat souvislosti, vše racionálně chápat. Stačí je na sebe nechat působit, vychutnávat si jejich osobitost. Poetika skupiny Zrní není přístupná na první signální, ale trochu soustředěnosti se rozhodně vyplatí. Je totiž silně návyková.</p>
